17 C 143/2023-73 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované (dále též jen„ žalovaný“) zaplacení částky 357 731,54 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“ nebo též„ banka“), dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ 1. smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky do výše poskytnutého limitu a žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tedy 250 Kč, včetně poplatku 50 Kč za každé čerpání a poplatku za správu a úroku 16,9 % ročně. Žalovaný nesplácel splátky včas a řádně, proto byl celý úvěr s účinností ke dni [datum] zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně požadovala jistinu ve výši 4 975,30 Kč spolu s příslušenstvím, včetně úroku 8,25 % ročně z částky 4 975,30 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Následně dne [datum] uzavřel žalovaný s bankou smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ 2. smlouva). Na základě smlouvy byly žalovanému přenechány finanční prostředky ve výši 355 654 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky 9,9 % ročně v měsíčních splátkách uvedených ve smlouvě. Žalovaný neplnil řádně své závazky ze smlouvy, na což byl opakovaně bankou upozorňován. Následně banka celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila a žalovaného vyzvala ke splacení celého dluhu písemně. Žalobkyně požadovala jistinu ve výši 352 756,24 Kč spolu s příslušenstvím, včetně úroku 8,25 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. 3. Žalobkyně doplnila, že druhý nárok se týkal úvěru, který byl poskytnut pro konsolidaci již existujících závazků, a navrhla, aby bylo přiznáno bezdůvodné obohacení se zákonným úrokem z prodlení. 4. Žalované pohledávky byla na základě smlouvy ze dne [datum] postoupeny žalobkyni. 5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil. 6. Provedeným dokazováním, a to ze smlouvy o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] úvěru [číslo] ze dne [datum] vyplynulo, že banka se zavázala poskytnout úvěrový rámec 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky do výše poskytnutého limitu a žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky měsíčními splátkami, splatnými ke každému 20. dni v měsíci, ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tedy 250 Kč, včetně poplatku 50 Kč za každé čerpání a poplatku za správu a úroku 16,9 % ročně. S účinností ke dni [datum] byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky (prokázáno rozhodnutím o splatnosti z [datum] a předžalobní upomínkou z [datum] detailní informací k zásilce odeslané [datum]). Z listiny - podklady pro soudní jednání vyplynulo, že dlužná částka ke dni zesplatnění činila 4 975,30 Kč. 7. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], vedeném na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], vyplynulo, že banka se zavázala poskytnout úvěr ve výši 355 654 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky 9,9 % ročně v měsíčních splátkách 4 736 Kč. Splatnost celého úvěru byla sjednána do [datum]. Následně banka celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila a žalovaného vyzvala ke splacení celého dluhu písemně (prokázáno rozhodnutím o splatnosti z [datum] a předžalobní upomínkou z [datum] a detailní informací k zásilce odeslané [datum]). Z listiny - podklady pro soudní jednání vyplynulo, že dlužná částka ke dni zesplatnění činila 352 756,24 Kč, žalovaná uhradila celkem 49 292,49 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum], (včetně příloh), které žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem, soud zjistil, že předmětné pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a vyzván ke splacení k rukám nového věřitele (oznámení ze dne [datum] a [datum]). 9. Z listiny - žádost o poskytnutí úvěru – z [datum] vyplynulo, že banka vycházela z příjmu žalovaného ve výši 11 266 Kč měsíčně ze zaměstnání (shodně vyplynulo z výpisů z účtu za [číslo] a z potvrzení zaměstnavatele o příjmu). Žalovaný prohlásil, že je svobodný, bydlí u rodičů, v zaměstnání je od [datum]. Měsíční platby za domácnost jsou 0 Kč, nemá splátky a požaduje úvěrový limit 10 000 Kč. 10. Banka ověřila neexistenci záznamu v insolvenčním rejstříku ohledně žalovaného, ale není zřejmé k jakému datu (výpis z insolvenčního rejstříku). 11. Z výpisů z registru CBCB vyplynulo, že žalovaný měl k datu [datum] úvěr s limitem 5 000 Kč a se splátkou 6 150 Kč měsíčně, poskytnutý dne [datum]. K datu [datum] měl revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč a se splátkou 250 Kč měsíčně, poskytnutý dne [datum] a spotřební úvěr ve výši 55 360 Kč se splátkou 1 570 Kč z téhož dne. 12. [příjmení] zpětně ověřila, že [číslo obč. průkazu] byl neplatný od [datum] (výpis ze stránek vedených Ministerstvem vnitra ČR). 13. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy [datum] a [datum] a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouv. 14. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 19. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Pokud jde o první nárok z 1. smlouvy z [datum], posoudil jej soud jako důvodný, neboť se žalovaný zavázal k úhradě splátky ve výši 250 Kč měsíčně a žalovaný měl prokázaný příjem 11 266 Kč měsíčně. Vzhledem k výši splátky, má soud za to, že poskytovatel splnil požadavky zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pokud si ověřil příjem žalovaného a existenci jednoho závazku se splátkou úvěr s limitem 5 000 Kč a se splátkou 6 150 Kč. Nárok byl proto přiznán na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru včetně požadovaného úroku z úvěru a úroku z prodlení, neboť požadovaná výše byla vždy nižší, než výše úroku sjednaná, anebo zákonná, pokud jde o úrok z prodlení. 21. Pokud jde o druhý nárok, provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 355 654 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobkyně však řádně neprokázala svá skutková tvrzení a nenavrhla důkazy ke splnění povinnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně sice popsala svůj postup před uzavřením smlouvy o úvěru, ale už samotná žádost o úvěr, ze které vycházela, se týkala 1. smlouvy a byla [datum]. Nejednalo se tak o ak