17 C 27/2023-58 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala k nadepsanému soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 30 961,57 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr 26 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 654,95 Kč počínaje dnem [datum]. Úroková sazba byla sjednána 18,20 % p. a. Žalobkyně poskytla žalované úvěr převodem na bankovní účet dne [datum]. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum]. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ta však na svůj dluh ničeho neuhradila. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, dále na obchodní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 1 983,82 Kč, na úrok z prodlení počítaný z částky dlužné jistiny kapitalizovaný ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře dne [datum] ve výši 1 080,78 Kč, úrok z prodlení počítaný z částky dlužného obchodního úroku kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 117,55 K, na poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu ve výši 295 Kč a poplatek za prohlášení úvěru za splatný a za odeslání upomínky k úhradě dluhu a dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 500 Kč. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně soudu sdělila, že s avizovaným procesním postupem souhlasí, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila. Soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Podle smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet („ Expres půjčka“) [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] prostředky komunikace na dálku, se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr 26 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 654,95 Kč (představující splátku úvěru 595,95 Kč a pojištění 59 Kč) splatných k 14. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Roční úroková sazba byla sjednána 18,20 %. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, vypočtená k datu uzavření smlouvy činila 43 973,23 Kč. Podle výpisu z účtu žalované jí byl úvěr poskytnut převodem na její bankovní účet dne [datum]. Podle dopisu ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalované, že prohlašuje úvěr za splatný v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalované, a to ke dni [datum], kdy dluh ke dni zesplatnění činil částku 29 822,23 Kč. Žalované byla podle poštovního podacího archu zaslána dne [datum] předžalobní výzva z téhož dne, kterou byla v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvána k zaplacení dlužné částky. 4. S ohledem na datum sjednání úvěru vycházel soud při právním posouzení věci ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. 5. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť ji uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti). 6. Podle § 1820 a násl. občanského zákoníku lze úvěrovou smlouvu uzavřít i prostředky komunikace na dálku. 7. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně žalované na základě úvěrové smlouvy uzavřené prostředky komunikace na dálku a v souladu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku poskytla spotřebitelský úvěr a žalovaná se zavázala úvěr splácet, avšak porušila smlouvu, když nehradila sjednané splátky v souladu se smlouvou, v důsledku čehož došlo k zesplatnění celého úvěru. Při posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně ověřila informace o žalované nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, ISIR a databáze Ministerstva vnitra ČR, dále stanovila výši jejích disponibilních příjmů, kterou poměřila její výdajovou stránkou a vyhodnotila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet, tj. žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. 10. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila, případně že na svůj dluh zaplatila více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., tj. v celém rozsahu žalobkyni vyhověl a uložil žalované zaplatit žalovanou částku včetně příslušenství. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 822,20 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 a), d), § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ AT“). Náklady řízení sestávají ze 3 úkonů právní služby po 2 340 Kč, tj. 7 020 Kč, dále ze 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. 900 Kč, z DPH 21 % z částky 7 920 Kč, tj. 1 663,20 Kč a ze zaplaceného soudního poplatku 1 239 Kč. 12. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.