17 C 40/2023-55 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 593 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), kterou žalovaný uzavřel dne 10. 11. 2020 s žalobkyní. Na základě smlouvy byly žalovanému přenechány finanční prostředky ve výši 43 998 Kč, za účelem financování koupě motorového vozidla, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky v 60 měsíčních splátkách po 1 188 Kč. Celkem se žalovaný zavázal uhradit 71 280 Kč, z té uhradil částku 5 652 Kč. Žalovaný neplnil řádně své závazky ze smlouvy a žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 27. 7. 2021. Žalovanému zbývá uhradit dluh na jistině po dni zesplatnění 40 365 Kč, do zesplatnění ve výši 4 752 Kč, kapitalizovaný úrok 446 Kč, neuhrazené sankční poplatky 800 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 230 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 593 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení a úrok 20,967 % ročně z částky 45 116,59 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil.2. V dané věci soud nařídil na den 16. května 2023 jednání, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků.3. Soud vyšel z následujících skutkových zjištění: Z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a úvěrových podmínek (a shodně ze splátkového kalendáře a formuláře pro standardní informace) ze dne 10. 11. 2020 vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 43 998 Kč, za účelem financování koupě motorového vozidla Škoda auto, zasláním částky na účet prodejce , právnická osoba, , a žalovaný se zavázal vrátit částku 71 280 Kč v 60 měsíčních splátkách po 1 188 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána 20,967238 % ročně.4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplynula výše dluhu na jistině po dni zesplatnění 40 365 Kč, do zesplatnění ve výši 4 752 Kč, kapitalizovaný úrok 446 Kč, neuhrazené sankční poplatky 800 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 230 Kč.5. Z výzvy z 27. 7. 2021 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného po zesplatnění k zaplacení celého úvěru - částky 46 593 Kč. Odeslání dne 28. 7. 2021 bylo prokázáno podacím archem.6. Žalovaný byl vyzván výzvou z 12. 4. 2022 podle § 142a odst. 1 o.s.ř., odeslanou dne 13. 4. 2022, k zaplacení dlužné částky do 7 dnů, tedy do 19. 4. 2022. (Prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího archu).7. Z matričního listu vyplynulo, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informace sdělené žalovaným, že má příjem 23 000 Kč, je zaměstnaný u zaměstnavatele U psí misky s.r.o. na dobu neurčitou, bydlí v podnájmu, je svobodný a nemá vyživovací povinnosti. Dále vycházela z informace, že žalovaný nebyl veden v systému ISIR. (Prokázáno print screenem ze systému žalobkyně). A dále z informace, že žalovaný není v systému SOLUS (Prokázáno print screenem ze systému žalobkyně). V systému NRKI je mírně pozitivní, soubor splátek činí 4 228 Kč. (Prokázáno print screenem ze systému žalobkyně).8. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovaný měl dne 26. 2. 2019 přidělený úvěr ve výši 160 000 Kč se splátkou 3 673 Kč, dne 31. 3. 2020 dlužil na splátce 2 201 Kč, poté splácel již řádně. Dále měl žalovaný dne 19. 2. 2020 přidělený úvěr ve výši 20 000 Kč se splátkou 555 Kč, dne 31. 3. 2020 dlužil na splátce 557 Kč, poté splácel již řádně.9. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Žalobkyně přenechala žalovanému dne 10. 11. 2020 částku 43 998 Kč zasláním částky na účet prodejce zboží dodaného žalovanému dle smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 71 280 Kč částku 5 652 Kč.10. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy 10. 11. 2020 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.11. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.13. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 43 998 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 10. 11. 2020. Žalobkyně tvrdila, že došlo ke splnění povinnosti poskytovatele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet, když vyšla z tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmu ve výši 23 000 Kč měsíčně. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalobkyně sice doložila úvěrovou zprávu ohledně jednotlivých závazků žalovaného v době žádosti o úvěr, kdy vyplynulo, že v době podání žádosti žalovaný dlužil ještě částku 202 732 Kč a měl měsíční splátky osobních úvěrů ve výši 4 228 Kč měsíčně. Žalobkyně od tvrzených a nijak neprokázaných příjmů žalovaného odečetla dále částku životního minima ve výši 3 860 Kč a dospěla bez dalšího k závěru, že je schopen splácet částku 1 188 Kč měsíčně. Žádným způsobem se nezabývala reálnými výdaji na bydlení, když žalovaný uvedl, že bydlí v podnájmu a spokojila se s informacemi, že měsíční výdaje činí domácnosti činí 0 Kč a ostatní měsíční splátky jsou 0 Kč. Už z prokázaných listin vyplynulo, že šlo o nepravdivé výdaje, neboť v té době měl žalovaný další závazky ve výši 4 228 Kč měsíčně. V případě důvodných pochybností o pravdivosti žalovaným uvedených údajů by soud očekával větší odbornou péči při zjišťování skutečných výdajů žadatele za bydlení a běžné výdaje a také o celkové finanční situaci žadatele, která by mohla vyplynout např. z výpisu z účtu za přiměřené předcházející období. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno důkazní.17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok dle § § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 43 998 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil 5 652 Kč, která byla započtena na jistinu 43 998 a přiznána byla částka 38 346 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí dne 10. 11. 2020 do zaslání první prokázané výzvy dne 28. 7. 2021 uplynula lhůta přiměřená k vrácení. (Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentn