20 C 57/2023-38 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 27. 7. 2023 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila celkem 95 080 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 7. 2021 užívala bytovou jednotku [číslo] v domě na adrese [adresa žalované], která je ve vlastnictví žalobce (dále jen„ předmětná nemovitost – bytová jednotka“). Sjednané měsíční nájemné činilo 4 055 Kč, výše záloh na služby činila 1 980 Kč měsíčně (od 1. 11. 2021 byla záloha na služby navýšena na částku 2 440 Kč). Dne 30. 6. 2022 vypršela doba nájmu, vzhledem k tomu, že nedošlo k dobrovolnému vyklizení a předání bytu, byl žalobce nucen přistoupit k podání žaloby o vyklizení bytu. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 11. 2022, č.j. 14 C 139/2022-37 byla žalované uložena povinnost vyklidit předmětný byt. K vyklizení bytu došlo dne 8. 2. 2023. Dne 15. 3. 2023 žalovaná uznala co do důvodu a výše, že žalobci dluží na nájemném a službách částku ve výši 98 464 Kč. Do této částky byla zahrnuta částka ve výši 13 712 Kč představující náhradu nákladů soudního řízení, dále částka ve výši 89 652 Kč představující dlužné nájemné včetně záloh na služby za období od února 2022 do 8. 2. 2023, kapitalizované úroky z prodlení za období od 1. 3. 2022 do 28. 2. 2023 ve výši 5 428 Kč. Po podpisu dohody o uznání závazku žalovaná uhradila dne 12. 4. 2023 pouze jednu splátku ve výši 1 000 Kč, tato byla započtena na náhradu nákladů řízení o vyklizení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce jako vlastník – pronajímatel a žalovaná jako nájemce, uzavřeli smlouvu o nájmu předmětné nemovitosti, přičemž měsíční nájemné činilo 4 055 Kč, výše záloh za služby činila 1 980 Kč měsíčně (důkaz: nájemní smlouva). Nájemní vztah účastníků zanikl ke dni 30. 6. 2022, kdy však žalovaná předmětnou nemovitost řádně nevyklidila. Žalovaná předmětnou bytovou jednotku vyklidila a opustila až 8. 2. 2023 po rozhodnutí soudu o vyklizení. Dne 15. 3. 2023 uznala co do důvodu a výše, že žalobci dluží částku v celkové výši 98 464 Kč, přičemž žalovaná se pro případ prodlení s úhradou jakékoliv částky zavázala k úhradě smluvního úroku z prodlení ve 0,1% denně z dlužné částky (důkaz: uznání dluhu). Před podáním žaloby vyzýval právní zástupce žalobce žalovanou k zaplacení dlužné částky (důkaz: předžalobní výzva). 5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou jako smlouvu o nájmu bytu, kdy na základě této smlouvy žalovaná užívala předmětnou bytovou jednotku a byla povinna hradit žalobci stanovené měsíční nájemné a zálohy. Z nijak nerozporovaného tvrzení žalobce vzal soud za prokázané, že žalované vznikl za období platnosti nájemního vztahu nedoplatek na nájemném, službách a dalších platbách a dále pak i nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu užívání předmětného bytu i po skončení nájemního vztahu. Následně pak žalovaná svůj dluh uznala co do důvodu a výše a soud proto při svém rozhodování vycházel i z tohoto uznání. Jelikož pak v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaná na pohledávku žalobce kromě úhrady částky 1 000 Kč něčeho dalšího uhradila, soud tedy na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobce je v plném rozsahu po právu, žaloba byla tedy podána důvodně, a proto jí bylo soudem zcela vyhověno. Žalobci vedle jistiny přísluší i příslušenství pohledávky spočívající ve smluvních úrocích z prodlení dle článku IV.6 dohody o uznání dluhu ve výši 0,1% denně. Žalovaná částka je tvořena součtem částky 89 652 Kč představující pohledávku z titulu dlužného nájemného a částky 5 428 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že tuto určil třídenní. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 22 825,20 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 3 804 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 4 940 Kč podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu k plnění), dále z 3x režijního paušálu po 300 Kč dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (představujícího převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu k plnění) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 3 301,20 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).