21 C 117/2023-52 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 2. 5. 2023 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 17 042 Kč spolu úrokem z prodlení v zákonné výši kapitalizovaným na 112,05 Kč (za období od 17. 4. 2023 do 2. 5. 2023) a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 17 042 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení. 2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 29. 11. 2022 úvěrovou smlouvu (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu téhož dne poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč ve lhůtě 30 dnů od jejich poskytnutí. Žalovaný za trvání smlouvy o úvěru nehradil ničeho. 3. Žalovaný nárok se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis v celkové výši 49 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 900 Kč. 4. Žalobkyně vždy při uzavírání smlouvy, hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobkyně v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, v důsledku které přestal hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. 5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 6. Z provedeného dokazování se podává: i. Dne 29. 11. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které mu dne 29. 11. 2022 poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč (viz smlouva o úvěru, potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 11. 2022). ii. Podle smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně 15 842 Kč, a to do 29. 12. 2022. Úroková sazba činila 0 % a RPSN 48,30 % (viz smlouva o úvěru). iii. Žalobkyně dne 20. 3. 2023 zaslala žalovanému výzvu ze dne 17. 3. 2023, kterou jej vyzvala k zaplacení dluhu 17 042 Kč vzniklého na základě smlouvy o úvěru, a to nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání této výzvy (viz předžalobní výzva k plnění ze dne 17. 3. 2023 a poštovní podací arch ze dne 20. 3. 2023). iv. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním. 7. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty. 15. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o úvěru poskytla 15 000 Kč, byla proto povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit. 16. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož: i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný. 17. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. 18. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021). 19. Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023, č. j. 22 Co 10/2023-91, má být úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. 20. Žalobkyně uvedla, že svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele splnila důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Uvedla, že její úvěruschopnost prověřovala ve veřejných rejstřících. Ve všech svých vyjádření však netvrdila ani neprokázala, z jaký důvěryhodných dokumentů údaje o příjmech a výdajích žalovaného ověřovala. Neprokázala ani to, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala z veřejně dostupných rejstříků, když potvrzení