21 C 67/2023-58 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 15. 3. 2023 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 16 120,66 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 404,85 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 16 120,66 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 065 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 639,64 Kč. 2. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu [číslo] tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen jako„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 53 914 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 851 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. 3. Žalovaný však do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný uhradil pouze 25 099,99 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum]. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému postoupila na žalobkyni. 5. Kapitalizovaný úrok ve výši 17 065,80 Kč je tvořen součtem nesplaceného úroku 869,43 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 7 594,05 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 440,21 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 789,66 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 4 372,45 Kč Smluvní pokuta činí podle čl. 4 na 1. straně smlouvy o úvěru 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 23. 12. 2020 do 14. 10. 2022. 6. Žalovaný přes výzvy ze strany žalobkyně na svůj dluh dosud ničeho neuhradil. 7. Podle žalobkyně její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné a podepsané žádosti o úvěr, ve které uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný je při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem žádosti o úvěr. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 8 878 Kč, v takovém případě bylo možno dovodit, že žalovaný byl ve finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na výši měsíční splátky úvěru. Žalovanému mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jeho tvrzených údajů, měsíčné zůstat přibližně 5 027 Kč, kterými mohl volně disponovat. Za dané situace nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaný nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl splácet spotřebitelský úvěr. 8. K uvedenému žalobkyně doplnila, že žalovaný k žádosti o úvěr přiložil její právní předchůdkyni výměru důchodu, výplatní doklady, výplatní pásky a pracovní smlouvu k ověření totožnosti a svých měsíčních výdajů. Z uvedeného je podle ní zřejmé, že její právní předchůdkyně aktivně zjišťovala finanční poměry žalovaného. Nad to dodává, že žalovaný nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku, tedy ani v době uzavření smlouvy o úvěru nebyl v takovém rejstříku veden. 9. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 10. Z provedeného dokazování se podává: i. Dne 22. 10. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 29 000 Kč (viz Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným a smlouva o úvěru). ii. Podle smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně příslušenství ve 14 měsíčních splátkách, kdy výše každé činila 3 851 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Celková částka, kterou je třeba splatit činila 53 914 Kč. Pevná sazba po celou dobu trvání úvěru 14 měsíců činí 15 % p. a. RPSN úvěru je 272,44 %. Úhrada za poskytnutí úvěru činila 14 210 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 2 092 Kč, inkasní poplatek 5 220 Kč (viz Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným a smlouva o úvěru). iii. Žalovaný po poskytnutí zápůjčky na svůj dluh uhradil pouze 25 099,99 Kč v šesti splátkách (nesporné tvrzení žalobkyně). iv. Dne 4. 4. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní [příjmení] smlouvu o postupování pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalovanému žalobkyni. Stalo se tak prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022, jejíž přílohou je seznam pohledávek v listinné podobě, ve kterém je pod [číslo] uveden žalovaný a číslo smlouvy o úvěru (viz Rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 včetně Přílohy 1 – seznam pohledávek v listinné podobě). v. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni a vyzvala jej k uhrazení 54 523,73 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl žalovanému doručen dne 15. 11. 2022 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022, poštovní podací arch ze dne 11. 11. 2022 a výpis ze sledování zásilek). vi. Výzvou před podáním žaloby ze dne 1. 3. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 54 523,76 Kč s příslušenstvím, a to nejpozději do 9. 3. 2023. Výzva byla žalovanému odeslána 3. 3. 2023 (viz výzva před podáním žaloby ze dne 1. 3. 2023 a poštovní podací arch ze dne 3. 3. 2023). vii. V žádosti o úvěr ze dne 22. 10. 2019 podepsané žalovaným je uvedeno: žádám o úvěr 29 000 Kč na 14 měsíců. Budu platit 18 dne v měsíci splátku 3 851 Kč, aktuální zaměstnání od 2009, mzda 9 501 Kč měsíčně, důchod 5 787 Kč měsíčně, bydlení energie 3 000 Kč, doprava jídlo osobní náklady 3 410 Kč, bydlení v nájmu. viii. Žalobkyně měla k dispozici rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o [anonymizováno] důchodu žalovaného a složenky (každá na 5 787 Kč) z roku 2019 vystavené Českou správou sociálního zabezpečení ve prospěch žalovaného, výplatní pásku žalovaného ze září 2019 s čistou mzdou 12 687 Kč a pracovní smlouvu žalovaného ze dne 16. 7. 2019 s pracovním poměrem na dobu určitou do 31. 12. 2019 (viz kopie uvedených dokumentů). ix. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním. 11. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Us