ECLI: ECLI:CZ:OSPB:2023:21.C.87.2023.1 Datum: 2023-07-10 Předmět: zaplacení 49 471,64 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb.", ["bezdůvodné obohacení""insolvence""peněžité plnění""postoupení pohledávky""smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení 49 471,64 Kč s příslušenstvím (["§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 9)
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 3. 1. 2023 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 49 471,64 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 49 471,64 Kč za období od 10. 7. 2022 do zaplacení v zákonné výši.
2. Žalobkyně uvedla, že dne 8. 2. 2021 [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru splatném ve splátkách [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě dne 8. 2. 2021 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Ty se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit nejpozději dne 8. 2. 2024. Žalovaná načerpaný úvěr do data splatnosti nesplatila a dostala se do prodlení s jeho vrácením. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit také smluvní úrok ve výši 9 041,64 Kč. Žalovaná částka se sestává se z nesplacené jistiny ve výši 40 430 Kč a smluvního úroku ve výši 9 041,64 Kč.
3. Žalovaná byla podle žalobkyně prokazatelně upomínána, a to upomínkou prostřednictvím zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána 15. 10. 2022.
4. Žalobkyně dále sdělila, že žalovanou prověřovala ve veřejně dostupných databázích CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích
5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
6. Z jednání nařízeného na den 10. 7. 2023 se žalobkyně omluvila a žalovaná se na jednání bez omluvy nedostavila. O odročení jednání účastníci nepožádali. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.
7. Z provedeného dokazování se podává:
i. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované dne 8. 2. 2021 poskytla 50 000 Kč. Žalovaná tyto finanční prostředky přijala téhož dne (smlouva o úvěru a výpis z účtu [číslo]).
ii. Dne 12. 11. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž přílohou byl seznam postupovaných pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 a seznam postupovaných pohledávek).
iii. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a vyzvala žalovanou, aby svůj dluh uhradila do tří dnů. Oznámení spolu s výzvou k plnění odeslal zástupce žalobkyně dne 15. 10. 2022. Podání bylo žalované doručeno 18. 10. 2022 (oznámení o postoupení pohledávek, výzva k zaplacení ze dne 15. 10. 2022, podací lístek a výpis ze sledování zásilek).
8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
9. Podle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.
16. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované 50 000 Kč. Žalobkyně (jako její právní nástupkyně) proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit.
17. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:
i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.
18. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
19. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).
20. Žalobkyně k otázce, zda s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, uvedla toliko to, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost prověřovala ve veřejných rejstřících, ani to však neprokázala. Z tohoto důvodu má soud v souladu se závěry výše citované judikatury za to, že právní předchůdkyně žalobkyně (jako poskytovatel úvěru) řádně a s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr neprověřovala.
21. K uvedenému soud z procesní opatrnosti dodává, že protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 10. 7. 2023, nemohl jí poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy.
22. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, jak jí ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva o úvěru neplatná, a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na smluvní úroky, smluvní pokuty, nároky na paušalizované náklady upomínání, ani jiné pohledávky vzniklé na zákl
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.