7 C 120/2023-58 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 23 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 12. 11. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den podpisu smlouvy a zavázal se kromě jistiny zaplatit také úhrady za služby, tj. úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se tak zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 27 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 1. 2022. Žalovaný však nehradil splátky úvěru řádně a včas, poslední splátku žalovaný uhradil dne 15. 1. 2021, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky. Dne 23. 3. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky dlužné jistiny ve výši 23 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 277,70 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 159,06 Kč, úroků ve výši 23,28 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 14. 11. 2023 se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu předvolání k jednání bylo řádně a včas doručeno na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalobkyně se z jednání omluvila. Proto soud jednal a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 12. 11. 2020, karty zákazníka, výzvy k plnění, oznámení o postoupení pohledávky, informace o zpracování osobních údajů, podacích lístků, potvrzení o úhradě, potvrzení o příchozí platbě, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, výpisu z OR žalobkyně, výplatních pásek, pracovní smlouvy, mzdového výměru, příjmových pokladní dokladů a nájemní smlouvy soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne 12. 11. 2020 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 15 000 Kč, která mu byla v den podpisu smlouvy vyplacena. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také úhrady za služby, tj. úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 19. 11. 2020 a poslední splátka byla stanovena na 6. 1. 2022. Dne 23. 3. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno a byl také vyzván k dobrovolnému plnění. Žalovaný uhradil celkem částku 4 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně a žalovaný sepsali zákaznickou kartu, v níž žalovaný uvedl ke svým osobním a majetkovým poměrům, že je svobodný, žije od března 2020 s partnerkou v nájemním bytě, nemá žádné nezaopatřené děti. Je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako skladník. Jeho čistá mzda činí 13 000 Kč, výdaje na bydlení činí 3 000 Kč (1/2), ostatní výdaje 4 000 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá jiný závazek ani splátky úvěrů. 3. Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 12. 11. 2020, a soud tak postupoval podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 4. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 1908 odst. 2 o. z. dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 10. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru zákonem předpokládanou povinnost posoudit řádně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Došel přitom k závěru, že právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost splnil a schopnost žalovaného splácet úvěr řádně posoudil. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný skrze připravený formulář zákaznické karty uvedl věřiteli své osobní a majetkové poměry, a to jak své příjmy, tak výdaje, přičemž dle žalobkyní předložené zákaznické karty žalovaný uvedené skutečnosti prokázal pracovní smlouvou a výplatními páskami. Soud proto shledal smlouvu o úvěru z hlediska zákonné podmínky posouzení úvěruschopnosti za platně sjednanou. 12. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně smlouvou o úvěru prokázala, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla dne 12. 11. 2020 platně uzavřena smlouva o úvěru na částku 15 000 Kč, která byla žalovanému při podpisu smlouvy předána, a předžalobní výzvou a smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy prokázala, že mu právním předchůdcem žalobkyně byl postoupen dluh v žalované výši. 13. Soud posuzoval přiměřenost ujednaných podmínek smlouvy a dospěl k následujícímu závěru. Sjednaný úrok ve smlouvě ve výši 3 000 Kč, odpovídající 20 % jistiny, považoval soud za zcela souladný s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, a tedy za platně sjednaný. Pokud jde o ujednanou odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tedy ve výši 60 % z jistiny úvěru, má soud za to, že fakticky těmito poplatky žalobkyně, resp. její právní předchůdce, skrytě navýšila smluvené úroky. Ty tak ve výsledku dosáhly 80 % z jistiny úvěru. Nejvyšší soud přitom dovodil, že pokud jsou sjednány úroky ve výši 60 % ročně, jde o úroky sjednané v nepřiměřené výši, odporující dobrým mravům. S ohledem na uvedené posoudil soud ujednání o odměně za administrativní činnost a nákladech za hotovostní inkaso splátek jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a jsou tedy neplatné podle ustanovení § 580 o. z. Takto sjednaná výše úplat se stala pro žalovaného hrubě nevýhodnou a byla sjednána v rozporu s dobrými mravy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004). To však neznamená, že smlouva o úvěru je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o odměně za administrativní činnost a nákladech za hotovostní inkaso splátek lze v souladu s § 576 o.z. oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Současně soud odkazuje i na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 23. 3. 2017 sp. zn. 19 Co 73/2017, případně na rozhodnutí téhož soudu z 31. 5. 2017 sp. zn. 30 Co 176/2017. 14. Lze shrnout, že žalobkyně prokázala platné postoupení pohledávky za žalovaným od právního předchůdce žalobkyně, uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným, na základě které žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 000 Kč. Až dosud soud přiznal uplatněnému nároku právní ochrany. Ujednání o odměně za administrativní činnost ve výši 3 000 a o nákladech za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč však soud posoudil jako neplatné, a tedy nedůvodně uplatněné. Platby v cel