7 C 135/2023-24 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 5. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 874,55 Kč s příslušenstvím. Podle tvrzení žalobkyně uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], dne 14. 3. 2014 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [spisová značka] [číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 10 000 Kč. Úvěr byl zřízen a veden na účtu žalovaného [číslo]. Žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 18% ročně a poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou a poplatek za vedení účtu. Žalovaný porušil smluvní ujednání, když překročil sjednanou výši kontokorentu a nevyrovnal nepovolené přečerpání na účtu ve lhůtě dle produktových podmínek. Výzvou ze dne 12. 8. 2020 vyzval původní věřitel žalovaného k úhradě nepovoleného debetního zůstatku pod sankcí zesplatnění úvěru. Žalovaný ani v poskytnuté lhůtě dlužnou částku neuhradil, proto původní věřitel rozhodl o zesplatnění úvěru k datu 14. 8. 2020 a současně odstoupil od smlouvy o účtu. Ke dni zesplatnění úvěru byl dluh vyčíslen na částku 20 451,55 Kč. Po zesplatnění žalovaný uhradil platbou ze dne 16. 4. 2021 ve výši 3 577 Kč a platbou ze dne 1. 6. 2021 ve výši 2 000 Kč, celkem tak uhradil 5 577 Kč, neuhrazeno zbývá 14 874,55 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost [právnická osoba], což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni 31. 10. 2022 došlo k zániku společnosti [právnická osoba], bez likvidace v souladu s projektem fúze sloučením se společností žalobkyně, která tak vstoupila do právního postavení zaniklé společnosti, když jmění této zaniklé společnosti přešlo na žalobkyni. Žalobkyně se rovněž domáhá zákonného úroku z prodlení a dohodnutého úroku ve výši 8,25% ročně z dlužné částky do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil. 2. Soud ve věci nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud jej proto zrušil a ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval účastníky usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 3. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právním předchůdce žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 3. 2014 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [spisová značka] [číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 10 000 Kč. Úvěr byl zřízen a veden na účtu žalovaného [číslo]. Žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 18% ročně a poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou a poplatek za vedení účtu. Žalovaný porušil smluvní ujednání, když překročil sjednanou výši kontokorentu a nevyrovnal nepovolené přečerpání na účtu ve lhůtě dle produktových podmínek. Výzvou ze dne 12. 8. 2020 vyzval původní věřitel žalovaného k úhradě nepovoleného debetního zůstatku pod sankcí zesplatnění úvěru. Žalovaný ani v poskytnuté lhůtě dlužnou částku neuhradil, proto původní věřitel rozhodl o zesplatnění úvěru k datu 14. 8. 2020 a současně odstoupil od smlouvy o účtu. Ke dni zesplatnění úvěru byl dluh vyčíslen na částku 20 451,55 Kč. Po zesplatnění žalovaný uhradil platbou ze dne 16. 4. 2021 ve výši 3 577 Kč a platbou ze dne 1. 6. 2021 ve výši 2 000 Kč, celkem tak uhradil 5 577 Kč, neuhrazeno zbývá 14 874,55 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost [právnická osoba], což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni 31. 10. 2022 došlo k zániku společnosti [právnická osoba], bez likvidace v souladu s projektem fúze sloučením se společností žalobkyně, která tak vstoupila do právního postavení zaniklé společnosti, když jmění této zaniklé společnosti přešlo na žalobkyni. Žalobkyně se rovněž domáhá zákonného úroku z prodlení a dohodnutého úroku ve výši 8,25% ročně z dlužné částky do zaplacení. 4. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván žalobkyní k zaplacení dlužné částky (důkaz: výzva k plnění ze dne 3. 4. 2023 včetně záznamu o sledování zásilek Pošta online). 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ustanovení § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 9. Na základě shora uvedené soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru, v rámci kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl ve prospěch dlužníka možnost čerpání peněžních prostředků (kontokorentního úvěr), a to formou uvolnění peněžních prostředků nad rámec kladného zůstatku účtu do výše 10 000 Kč. Takto čerpané finanční prostředky měly být ze strany žalovaného pravidelně hrazeny dle smluvních dispozic, avšak se tak nestalo a proto byl žalovaný vyzván k uhrazení celé dlužné částky. Pohledávka byla platně postoupena na žalobkyni. Jelikož z provedeného dokazování pak soud nezjistil nic k tomu, že by žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni uhradil, či že by dluh zanikl z jiného důvodu, soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl, a to včetně sjednaných úroků z úvěru a dále včetně zákonných úroků z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l o. s. ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení 2 252 Kč. Soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává tatáž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, náhrady za 21 % DPH ve výši 252 Kč a zaplaceného soudní poplatku 800 Kč.