9 C 200/2022-91 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení 37 223 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou žalovaná uzavřela dne 13. 11. 2015 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku zaplatit v 60 týdenních splátkách ve výši 766 Kč, přičemž poslední splátka činila 708 Kč. Žalovaná se nad rámec jistiny zavázala uhradit částku 20 902 Kč. Vrátila však jen 8 679 Kč. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 17. 1. 2023 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou dne 13. 11. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalované přenechala v hotovosti 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 3 291 Kč s úrokovou sazbou 20,50 % ročně, poplatku za administrativní činnost 5 138 Kč a hotovostní režim splátek 12 473 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 766 Kč, přičemž poslední splátka činila 708 Kč. Celková částka splatná žalovanou tak činila 45 902 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Dle tvrzení žalobkyně uhradila do zahájení soudního řízení celkem 8 679 Kč, přičemž od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne 16. 11. 2017 (podpis smlouvy o postoupení pohledávek) uhradila 3 200 Kč. Následně uhradila dne 23. 4. 2019 částku 2 479 Kč, dne 13. 5. 2019 částku 500 Kč, dne 12. 6. 2019 částku 500 Kč, dne 17. 7. 2019 částku 500 Kč, dne 13. 8. 2019 částku 500 Kč, dne 12. 9. 2019 částku 500 Kč a dne 14. 11. 2019 částku 500 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Dle dopisu ze dne 16. 11. 2017 žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a zároveň jí vyzvala k vrácení 42 702 Kč, a to ve lhůtě do 10 dnů od doručení výzvy. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalované dne 6. 12. 2017. 5. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila úvěruschopnost žalované, a to odborným posouzením jejích příjmů a výdajů. Údaje o příjmech a výdajích žalované však nebyly doloženy příslušnými listinami (např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou, výplatní páskou, apod.). Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 17. 1. 2023, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je z výsledku posouzení úvěruschopnosti zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatil zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované 25 000 Kč. Předmětná smlouva o zápůjčce však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. 13. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovaná se tak na její úkor bezdůvodně obohatila o 25 000 Kč (§ 2991 o. z.). Vrátila však jen 8 679 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 16 321 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 8,05 % ročně (výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), v obdobích a z částek specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, a to vzhledem k částečnému postupnému uspokojení pohledávky žalovanou. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k zaplacení 10 dnů od doručení výzvy. Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla tedy žalované doručena dne 11. 12. 2017. Žalovaná tak byla povinna vrátit poskytnutou jistinu nejpozději dne 21. 12. 2017. Protože žalovaná svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení jí však nevznikly.