10 C 184/2023-46 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala proti žalovanému zaplacení částky 33 574,48 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 308,23 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 697,04 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 14 493,26 Kč od , datum, do zaplacení, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 13 832,46 Kč od , datum, do zaplacení., právnická osoba, odůvodnění nároku žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 761 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Tyto částky se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni , datum, . Žalovaný na pohledávku za dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky uhradil částku 3 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností k , datum, , postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.3. Žalovaný se omluvil z nařízeného jednání a souhlasil s jednáním v nepřítomnosti, se žalobou souhlasil. Soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.4. Žalobkyně navrhla vydat rozsudek pro uznání. Soud pro vydání rozsudku pro uznání neshledal důvody.5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému na základě smlouvy částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úrokem ve výši 761 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval před uzavřením smlouvy finanční situaci žadatele – žalovaného. Konkrétně bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán jako , Anonymizováno, u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, s příjmem ve výši 16 124 Kč, výše jeho výdajů činí 5 462 Kč měsíčně, bydlí u , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, vyživovací povinnost.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.8. Soudem po provedeném dokazování předloženými listinami ze strany žalobkyně konstatoval předběžný názor, že nebyla řádně zkoumána úvěryschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, neboť nebyly dostatečně zkoumány pravidelné výdaje žalovaného a jeho závazky, tudíž není kompletní celkový obraz o příjmových a výdělkových poměrech žalovaného, který by umožňoval dospět k závěru, zda byl či nebyl úvěryschopný.9. Na to soud vyzval zástupce žalobkyně dle ustanovení § 118a odst. 1, 3. o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení ohledně zkoumání výdajových poměrů žalovaného a k označení důkazů, která tato tvrzení prokáží. K výzvě soudu zástupce žalobkyně pouze odkázala to, že předložila žádost o úvěr, výplatní pásky žalovaného a pracovní smlouvu a má za to, že z předložených listinných důkazů vyplývá, že úvěryschopnost žalovaného byla zkoumána řádně.10. Soud poté poučil žalobkyni, že s ohledem na nesplnění výzvy bude uplatněný nárok posouzen z titulu bezdůvodného obohacení.11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.13. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.19. Žalobkyně prokázala aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, neboť soud posoudil postoupení pohledávek za žalovaným jako platné. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila (resp. její právní předchůdce) schopnost žalovaného splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že posuzovala (resp. její právní předchůdce) schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí.20. Z provedených listinných důkazů vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí úvěru, nebyly dostatečně zkoumány pravidelné výdaje žalovaného a jeho závazky, pouze vycházel ze dvou výplatních pásek žalovaného, dohody o změně sjednaných pracovních podmínek, čestného prohlášení a žádosti o úvěr. Z uvedeného je zřejmé, že právní předchůdce nezjišťoval a neověřoval především dostatečně výdaje žalovaného.21. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru pak není rozhodujícím ani uznání nároku ze strany žalovaného.22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch ve výši 15 000 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto by mu měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Žalovaný však na pohledávku žalobkyně uhradil 3 000 Kč. Proto soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalovanému prokazatelně odeslána, tedy v tomto případě dne , datum, (předžalobní upomínka spolu s podacím lístkem). Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů ode dne doručení, avšak datum doručení není soudu známo, proto postupoval dle ustanovení § 573 o. z., a má dopis za doručený (třetí pracovní den po odeslání) dne , datum, . Lhůta k plnění žalovanému uplynula dne , datum, a počínaje dnem , datum, byl s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů u