11 C 56/2024-27 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala proti žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná pohledávka jí byla postoupena původním věřitelem , právnická osoba, . smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jí poskytla úvěr ve výši , částka, za podmínek ve smlouvě ujednaných. Finanční prostředky dle smlouvy převzala žalovaná v hotovosti při podpisu smlouvy, což svým podpisem na smlouvě potvrdila. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku včetně sjednaného úroku , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště žalované , částka, , celkem tedy dalších , částka, .3. Celkem , částka, měla žalovaná zaplatit v 17. měsíčních splátkách po , částka, s poslední splátkou ke dni , datum, . Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a po splatnosti poslední splátky uhradila ještě dne , datum, částku , částka, . Žalobkyně uplatňuje dlužnou jistinu , částka, , úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, , úhradu za umožnění splácení v místě bydliště žalovaného , částka, , smluvní pokutu , částka, , úrok od , datum, do , datum, v částce , částka, v sazbě 15 % p. a., zákonný úrok z prodlení za dobu od prodlení do , datum, ve výši , částka, , plynoucí smluvený úrok 15 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení.4. Soud ve věci jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., a věc projednal v nepřítomnosti žalované, která se bez omluvy k jednání nedostavila, k žalobě se nevyjádřila.5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými (potvrzení o úplatě, smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně jejich seznamu, oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , smlouva o úvěru č. , hodnota, , historie plateb, poštovní podací arch ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne , datum, ), a z nich zjistil následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou v žalobě uvedenou smlouvu, na základě které jí poskytla sjednaný úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s v žalobě uvedeným poplatky v pravidelných 17 měsíčních splátkách. Tento závazek nesplnila zcela do doby splatnosti poslední splátky ani po ní. Z historie plateb vyplývá, že žalovaná uhradila na vymáhanou pohledávku s příslušenstvím celkem , částka, . Žalobkyně získala pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek, postoupení bylo původním věřitelem žalované oznámeno. Žalovaná vymáhaný dluh nevyrovnala ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně.6. Protože žaloba postrádala jakékoliv tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavření samotné úvěrové smlouvy a protože v tomto směru nic neobsahovaly ani označené a předložené listinné důkazy, soud usnesením dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení a předložení důkazů k prokázání toho, že řádným způsobem její právní předchůdkyně splnila povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tj. zkoumání úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr. Zároveň upozornil, že v případě nedoplnění tvrzení a neprokázání splnění uvedeného zákonného požadavku bude považovat smlouvu za absolutně nesplatnou a zamítne ji, neboť žalovaná uhradila více, než jí bylo na jistině poskytnuto.7. Žalobkyně navrhla doplnit dokazování žádostí o úvěr s tím, že poskytovatelka úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žadatele. Jiné podklady k důkazu neoznačila ani nepředložila.8. Soud doplnil dokazování uvedenou dodatečně předloženou žádostí a z ní zjistil, že žalovaná dle žádosti o úvěr byla v té době na mateřské dovolené, bez zaměstnání, její příjem činil pouze rodičovský příspěvek , částka, , na bydlení a energie podle žádosti vynakládala , částka, a na jídlo, dopravu a ostatní náklady pouze , částka, . Počet vyživovaných osob není uveden, nicméně s ohledem na mateřskou dovolenou lze uzavřít, že žalovaná měla v té době minimálně jednu vyživovací povinnost ke svému dítěti. Formulář není vyplněn ani v kolonce bankovní účet a číslo účtu přesto, že je zaškrtnuta kolonka, že výpis z účtu byl předložen. Není vyplněno ani vlastnictví nemovitostí, rodinný stav, vzdělání a typ bydlení.9. Za této situace soud konstatoval, že považuje smlouvu za absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádným způsobem prověřovala úvěruschopnost žalované. Výdajová stránka žalované nebyla vůbec zkoumána, když její výdaje jsou uvedeny pouze částkou životního minima jednotlivce bez ohledu na další minimálně jednu vyživovanou osobou. Také nebyly zkoumány a ověřovány náklady na bydlení a energie, když poskytovatel úvěru ani nezjišťoval typ bydlení žalované. Za takové situace soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zmítnout. Žalované byla poskytnuta částka , částka, a uhradila již , částka, .10. Co se týká právního posouzení, soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to z pohledu toho, zda ze strany poskytovatelky úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní.16. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany poskytovatele úvěru za splněnou.17. Při výkladu citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavření