13 C 10/2024-33 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 427 000 Kč vyplývající z dohody o prodloužení lhůty k vystěhování uzavřené dne 23. 11. 2020 a na to navazujícího dodatku ze dne 11. 6. 2021, kterým se žalovaná zavázala předat nemovitosti žalobkyni coby vlastníkovi nemovitostí a hradit náhradu za užívání. Právní předchůdkyně žalobkyně se na základě usnesení o příklepu Soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], stala výlučným vlastníkem nemovitosti parc. č. st. [anonymizováno] o celkový výměře 125 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova s [adresa], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] o celkové výměře 802 m2, orná půda, vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí]. V souvislosti s nabytím vlastnického práva k nemovitostem právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 23. 11. 2020 dohodu o prodloužení lhůty k vystěhování, kde se účastníci dohodli, že žalovaná je oprávněna užívat nemovitosti, avšak ne déle než 12 měsíců, kdy za každý den užívání je povinna platit právní předchůdkyni žalobkyně peněžní náhradu ve výši 1 000 Kč denně. K takto uvedené smlouvě účastníci uzavřeli dne 11. 6. 2021 dodatek, kterým byla prodloužena lhůta k vystěhování do 30. 6. 2022 s tím, že žalobkyně je nadále povinna hradit dříve stanovou částku za každý den užívání. Žalovaná ode dne 8. 6. 2022 řádně neplnila svou platební povinnost vůči žalobkyni, přičemž nemovitosti užívala i po lhůtě stanovené k vystěhování, tedy po 30. 6. 2022. V důsledku toho žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení nemovitostí a poskytla jí lhůtu do 31. 7. 2022, nicméně žalovaná ani přes tuto výzvu nemovitosti nepřestala užívat. V důsledku jednání žalované byla žalobkyně nucena podat ke zdejšímu soudu návrh na vyklizení a odevzdání nemovitosti, kdy rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 1. 2023, č. j. 16 C 141/2022-47, byla žalované uložena povinnost nemovitosti vyklidit a vyklizené odevzdat žalobkyni. K faktickému vyklizení nemovitostí došlo až dne 8. 8. 2023, o čemž byl sepsán předávací protokol. Žalovaná tak od 8. 6. 2022 do 31. 7. 2022, tj. 54 dnů užívala nemovitosti bez náhrady za užívání a dále od 1. 8. 2022 do 8. 8. 2023, tj. 373 dnů užívala nemovitost bez jakéhokoliv platného právního titulu, čímž se oproti žalobkyni obohatila o částku 373 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu v níž požadovala zaplacení částky 427 000 Kč, nicméně tato zůstala bez zaplacení či adekvátní reakce. Žalobkyně požaduje od 25. 8. 2023 zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud vyšel z těchto skutkových zjištění. Dohodou o prodloužení lhůty k vystěhování (dále jen„ dohoda“) bylo prokázáno, že [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela s žalovanou jakožto povinnou smlouvu o prodloužení lhůty k vystěhování, tj. parcely č. st. 341 o celkový výměře 125 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova s [adresa], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] o celkové výměře 802 m2, orná půda, vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] Dohoda byla uzavřena na dobu od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021. Částka za každý den užívání činila dle bodu 2.2 dohody 1 000 Kč, splatných pravidelně každý týden zpětně na bankovní účet žalobkyně. Dodatkem k dohodě o prodloužení lhůty k vystěhování (dále jen„ dodatek“), který již uzavřela povinná s žalobkyní bylo prokázáno, že byla prodloužena doba k vystěhování, a to do 30. 6. 2022 s tím, že dle bodu 1.2. dodatku je zachována částka 1 000 Kč, kterou je žalovaná povinna hradit jako náhradu za každý den užívání. 4. Z výpisu z katastru nemovitostí z 15. 8. 2023 vyplynulo, že žalobkyně je zapsaná jako vlastník nemovitostí. Nabývacím titulem byla smlouva kupní ze dne 24. 8. 2022 s právními účinky zápisu k okamžiku 26. 8. 2022. 5. Z dohody o prodloužení lhůty k vystěhování vyplynulo, že žalovaná se zavázala vyklidit nemovitosti do 30. 6. 2021. 6. Z dodatku ke smlouvě o prodloužení lhůty k vystěhování vyplynulo, že žalovaná se zavázala vyklidit nemovitosti do 30. 6. 2022. 7. Z předávacího protokolu k nemovitosti vyplynulo, že žalovaná předala nemovitosti zástupci žalobkyně dne 8. 8. 2023. 8. Z výzvy ze dne 17. 8. 2023 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. Odeslání výzvy prokázáno poštovním podacím lístkem ze dne 17. 8. 2023. 9. Soud vyšel ze skutkového závěru, kdy bylo prokázáno, že žalovaná jako povinná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dohodu o prodloužení lhůty k vystěhování nemovitostí a rovněž dodatek k dohodě o prodloužení lhůty k vystěhování, který byl uzavřen již s žalobkyní, kde se žalovaná zavázala vyklidit a předat nemovitosti nejpozději do 30. 6. 2022. Právo užívat předmětné nemovitosti zaniklo v důsledku uplynutí doby, kterou si účastníci dodatkem ujednali, nicméně předmětné nemovitosti žalovaná užívala nadále, a to až do 8. 8. 2023. 10. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 2295 o.z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. 12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Bylo prokázáno, že žalovaná užívala nemovitosti od 8. 6. 2022 do 31. 7. 2022, kdy k tomuto byla oprávněna, avšak v dané době měla hradit 1 000 Kč za každý den užívání, které nehradila. Dále bylo prokázáno, že žalovaná užívala předmětné nemovitost i v době od 1. 8. 2022 do 8. 8. 2023, a to bez platné dohody či jiného právního titulu. Podle § 2295 o. z. měla žalobkyně právo na náhradu dříve ujednané částky za každý dne užívání, a to až do dne, kdy došlo ke skutečnému předání, tedy do 8. 8. 2023. Pokud jde o výši náhrady, z provedené dohody včetně dodatku vyplývá, že byla ujednána náhrada ve výši 1 000 Kč denně (dle článku 2.2 dohoda a článku 1.2. dodatku). Soud tak vyšel z prokázané výše náhrady, která činila 1 000 Kč denně. Žalované tak byla uložena povinnost zaplatit částku 427 000 Kč, tedy za 427 dní, které žalovaná nemovitosti bez náhrady užívala. II. Soud zároveň přiznal požadovaný úrok z prodlení vzhledem k tomu, že prodlení nastalo v souvislosti s výzvou ze dne 17. 8. 2023, když prodlení nastalo dne 25. 8. 2023 a to ve výši 15,00 % ročně, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., avšak pouze z přiznané částky. 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 48 040 Kč sestávajících z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 10 020 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání návrhu ve věci samé) z tarifní hodnoty 427 000 Kč dle § 7 ve spojení s § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v účinném znění a tří paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a soudního poplatku ve výši 17 080 Kč. Celkové náklady byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. na zákonné platební místo.