13 C 127/2024-21 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 25 661,81 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně s žalovanou uzavřeli dne 25. 10. 2007. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Pohledávka byla na základě smlouvy postoupena žalobkyni. Žalovanou částku představuje dlužná jistina ve výši 25 661,81 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na kapitalizovaný úrok ve výši 3 952,06 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 284,87 Kč, úrok 16,90 % ročně z částky 25 661,81 Kč od 28. 1. 2009 do zaplacení a na zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas.3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle úvěrové smlouvy, kterou uzavřela žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dne 25. 10. 2007, je patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v 47 měsíčních splátkách po 878 Kč společně s úrokem ve výši 16,90 % ročně. Poskytnutí platby je prokázáno dokladem o čerpání ze dne 26. 10. 2007. Žalovaná však řádně neplatila, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ve zbývající výši ke dni 27. 1. 2009 zesplatnila, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne 27. 1. 2009. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2015 vyplývá, že pohledávka byla postoupena žalobkyni s účinností ke dni 14. 12. 2015, o čemž byla žalovaná informována Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2012. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, ani přesto nezaplatila.4. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud postupoval dle právní úpravy účinné ke dni vzniku závazkového vztahu, tj. dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), zákona č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru a zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, účinného do 12. 1. 2018. Smlouvu o postoupení pohledávek soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).5. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obchodního zákoníku. Dle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. občanského zákoníku.6. Ohledně příslušenství pohledávky (zákonného úroku z prodlení) soud aplikoval § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve spojení s přechodným ustanovením § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.8. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila, případně že na svůj dluh zaplatila více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu úvěrové smlouvy dlužnou částku včetně smluvního úroku a úroků z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 479 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítaných z 1 200 Kč, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 1 027 Kč.