13 C 138/2024-99 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá zaplacení částky 146 693,90 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 5. 2. 2021, když žalobkyně půjčila žalovanému částku 155 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 96 měsíčních splátkách po 2 551 Kč, společně s úrokem ve výši 11,99 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný hradil splátky řádně a včas, byl úvěr zesplatněn ke dni 28. 6. 2023. Žalovaná částka je složena z dluhu na jistině ve výši 144 593, 90 Kč a poplatku ve výši 2 100 Kč. Dále požaduje žalobkyně kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 11 365,60 Kč a kapitalizovaný zákonný úrokem z prodlení ve výši 14 097,82 Kč za období od 29. 6. 2023 do 19. 2. 2024. Dále požaduje smluvní úrok ve výši 11,99% a zákonný úrok ve výši 15% od 20. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl zdejší soud ve věci bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu úvěru dne 5. 2. 2021. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 155 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 96 měsíčních splátkách po 2 551 Kč, společně s úrokem ve výši 11,99 % ročně (zjištěno ze Smlouvy o úvěru). Úvěr byl vyčerpán v celé výši (zjištěno z úvěrové smlouvy a ze shrnutí stavu úvěru). Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného (zjištěno z vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt). Žalovaný však neplatil řádně a včas, a proto byl úvěr ke dni 28. 6. 2023 zesplatněn a zároveň ho vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 146 694 Kč (zjištěno z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 28. 6. 2024 a z podacího archu). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 20. 2. 2024 (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího archu a ten však nezaplatil ničeho (potvrzeno výpisy z úvěrového účtu).4. S ohledem na datum sjednání úvěru vycházel soud při právním posouzení věci ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť ji uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti).7. Žalobkyně dále doložila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to minimálně výpisy z osobního účtu žalovaného.8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně žalovanému dle předložených důkazů poskytla spotřebitelský úvěr a žalovaný se ho zavázal řádně a včas splácet, avšak porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, když se dostal se s úhradou splátek do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru.9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení, když žalovaný se dostal s platbami do prodlení, a to do dne následující po zesplatnění úvěru a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní.10. Sjednané úroky ve výši 11,99 % ročně pak považuje soud za zcela přiměřené, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR a tedy za platně sjednané. Soud žalobkyni dále přiznal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, když žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 294,40 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle advokátního tarifu. Náklady řízení sestávají ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínky, sepis žaloby) po 6 980 Kč, tj. 26 508 Kč, 3 paušální náhrady výdajů po 300 Kč, tj. 1 200 Kč, 21 % DPH počítané ze součtu uvedených částek a zaplaceného soudní poplatku 5 868 Kč. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám právní zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.