13 C 167/2024-21 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 29 500 Kč s příslušenstvím odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely úvěrovou smlouvu na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 28 000 Kč, který měla splatit společně s poplatkem za zpracování ve výši 1 500 Kč do 11. 10. 2023. Žalovaná se však dostala do prodlení. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupeních pohledávek postoupena žalobkyni. Žalovaná částka tvoří nesplacenou jistinu ve výši 28 000 Kč a poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč.2. Žalovaná se nevyjádřila. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl zdejší soud bez nařízení jednání.3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 19. 1. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 28 000 Kč, která byla použita k refinancování úvěru. Podle smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit kromě jistiny také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč, a to v 21 pravidelných měsíčních splátkách do 11. 10. 2023. Ze zákaznické karty vyplněné při uzavírání úvěru vyplývá, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 25. 1. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla touto smlouvou platně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, jak plyne z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2024. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 2. 2024 jsou zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřely žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti).6. Ohledně příslušenství pohledávky soud aplikoval § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovanou byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně neplnila, když právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil řádně a včas půjčené finanční prostředky společně s poplatkem za zprostředkování úvěru. Žalobkyně dále doložila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila, případně že na svůj dluh zaplatila více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaná však zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když do prodlení se dostala den následující po datu splatnosti. Poplatek za poskytnutí úvěru považuje soud za přiměřený. Ohledně jednotlivých smluvních podmínek se soud nezabýval otázkou jejich platnosti, neboť předmětem řízení byla pouze jistina a poplatek za poskytnutí úvěru. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 632 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud oproti návrhu podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloba) po 300 Kč, tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrada 21 % DPH počítané z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč, a zaplaceného soudního poplatku 1 180 Kč. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám právní zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.