13 C 178/2024-23 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 38 500 Kč s příslušenstvím odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřely úvěrovou smlouvu na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 37 000 Kč, který měl splatit společně s poplatkem za zpracování ve výši 1 500 Kč do 21. 11. 2023. Žalovaný se však dostal do prodlení. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupeních pohledávek postoupena žalobkyni. Žalovaná částka tvoří nesplacenou jistinu ve výši 37 000 Kč a poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč.2. Žalovaný se nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl zdejší soud bez nařízení jednání3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 24. 5. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 37 000 Kč, která byla použita k refinancování úvěru. Podle smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit kromě jistiny také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč, a to v 78 pravidelných měsíčních splátkách do 21. 11. 2023. Ze zákaznické karty vyplněné při uzavírání úvěru vyplývá, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 25. 1. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla touto smlouvou platně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, jak plyne z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2024. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 2. 2024 jsou zjistil, že žalovaný byl vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřely žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti).6. Ohledně příslušenství pohledávky soud aplikoval § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaný, byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný řádně neplnil povinnosti vyplývající z této smlouvy, když právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil řádně a včas půjčené finanční prostředky společně s poplatkem za zprostředkování úvěru. Žalobkyně dále doložila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaný však zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když do prodlení se dostal den následující po datu splatnosti. Poplatek za poskytnutí úvěru považuje soud za přiměřený. Ohledně jednotlivých smluvních podmínek se soud nezabýval otázkou jejich platnosti, neboť předmětem řízení byla pouze jistina a poplatek za poskytnutí úvěru. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 718 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud oproti návrhu podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloba) po 500 Kč, tj. 1 500 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrada 21 % DPH počítané z částky 1 800 Kč, tj. ve výši 378 Kč, a zaplaceného soudního poplatku 1 540 Kč. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám právní zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.