13 C 65/2024-21 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 778 Kč s příslušenstvím, s tím, že žalovaný coby vlastník/provozovatel osobního automobilu reg. zn. , SPZ, (dále jen „vozidlo“) neměl k tomuto vozidlu sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období od 19. 6. 2021 do 31. 8. 2021, tedy 74 dní (dále jen 1. „rozhodné období“) sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v důsledku čehož mu vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu ve výši 3 478 Kč a dále neměl sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ke stejnému vozidlu v období od 1. 9. 2021 do 3. 3. 2022, tedy 184 dní (dále jen „2. rozhodné období“) v důsledku čehož mu vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu ve výši 8 648 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle sdělení údajů o vozidle je žalovaný majitelem/provozovatelem vozidla. K tomuto vozidlu neměl ve výše uvedených rozhodných obdobích sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a vznikla mu povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu v 1. rozhodném období ve výši 3 478 Kč a v 2. rozhodném období ve výši 8 648 Kč. Denní sazba příspěvku činila 47 Kč. Splatnost v případě 1. rozhodného období byla určena podle výzvy k zaplacení ze dne 24. 2. 2022 a nastala dne 10. 5. 2022 a v případě 2. rozhodného období podle výzvy ze dne 9. 6. 2022 a nastala dne 23. 8. 2022, přičemž žalovaný měl zaplatit do 60 dnů od doručení výzvy. Dle upomínky se ze dne 1. 6. 2022 a ze dne 14. 9. 2022 byl žalovaný vyzván rovněž k úhradě nákladů spojených s uplatněním práva 2x300 Kč Žalovanému byly dle sledování zásilek zaslány předžalobní výzvy ze dne 25. 10. 2022 a ze dne 9. 12. 2022, kterými byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky.4. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů a dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb.5. Dle § 3 odst. 2 věta prvá a druhá zákona č. 168/1999 Sb. uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla.6. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.7. Dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.8. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.9. Žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného do garančního fondu vlastníkem, popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 18 a násl. zákona č. 168/1999 Sb.). Žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost, když neměl sjednané zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k předmětnému vozidlu, v důsledku čehož mu vznikla povinnost uhradit příspěvky do garančního fondu. Jelikož žalovaný neuhradil příspěvky do garančního fondu dle výzev, vznikla mu povinnost uhradit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva.10. Dle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. činí výše denní sazba příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 částku 47 Kč. Dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč.11. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaný však zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalovaný se dostal s úhradou příspěvků do prodlení, a proto soud přiznal žalobkyni rovněž nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek (vždy ode dne následujícího po splatnosti příspěvku do zaplacení), a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč, tj. 900 Kč, tří náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrady 21 % DPH počítané z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 800 Kč. , adresa, k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).