13 C 70/2024-21 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá po žalované zaplacení částky 16 550 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalovaná byla evidována jako vlastník/provozovatel osobního automobilu RZ , SPZ, , se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 (dále jen „vozidlo“) a neměla sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení). Žalovaná částka představuje příspěvek za nepojištěné dny a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou upomínku. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila.2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná je provozovatelem předmětného vozidla (zjištěno z údajů o vozidle), přičemž v období ode dne 1. 8. 2021 do 7. 4. 2022 (tj. 250 dní), k němu neměla sjednáno povinné ručení. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení příspěvku nepojištěných ve výši 16 250 Kč a poplatku 300 Kč za zaslání upomínky (zjištěno z výzvy ze dne 26. 5. 2022 včetně údajů o sledování zásilky). Splatnost nastala dne 21. 8. 2023 a byla odvozena od předžalobní výzvy, na základě které měla žalovaná částku zaplatit do 15 dnů od doručení (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 11. 12. 2023 včetně podacího archu). Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.4. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky, zabýval se soud nejdříve otázkou své pravomoci. Při posouzení pravomoci vyšel soud z čl. 14 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), na základě nichž shledal svou pravomoc pro rozhodnutí sporu, neboť žalovaná měla poslední bydliště na území České republiky. Rozhodným právem pro posouzení sporu je pak v souladu s čl. 7 odst. 3 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 (Řím I) právo české.5. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů a dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb.6. Dle § 3 odst. 2 věta prvá zákona č. 168/1999 Sb. uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.7. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.8. Dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč.9. Dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí výše denní sazby příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 částku 65 Kč.10. Žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného do garančního fondu vlastníkem popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 18a násl. zákona č. 168/1999 Sb.). Žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost, když neměla sjednané zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení) k předmětnému vozidlu, v důsledku čehož jí vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu žalobkyně, přičemž výši denní sazby příspěvku stanoví vyhláška. Jelikož žalovaná neuhradila příspěvek do garančního fondu dle výzvy, vznikla jí povinnost uhradit žalobkyni náklady spojené s uplatněním práva.11. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila. Ta však zůstala ve sporu pasivní a k žalobě se nevyjádřila. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 550 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 250 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení. Žalovaná se dostala s úhradou příspěvku do prodlení, a proto soud přiznal žalobkyni rovněž nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek (ode dne následujícího po splatnosti příspěvku), a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrady 21% DPH ze součtu odměny a paušálních náhrad, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).