9 C 11/2024-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 9. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 201 197,42 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 20. 9. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7209145309. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,5 % ze sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný prostřednictvím kreditní karty načerpal 205 000 Kč, vrátil však jen 29 988 Kč, a proto žalobkyně ke dni 10. 7. 2023 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 198 708,48 Kč, poplatků za pojištění ve výši 888,94 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, a to spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 29 680,84 Kč, úrokem 15 % ročně z částky 198 708,48 Kč ode dne 10. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 341,69 Kč vzniklým v období ode dne 25. 7. 2023 do 9. 10. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 201 197,42 Kč ode dne 10. 10. 2023 do zaplacení. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím kreditního skóre, jenž u žadatele přezkoumává věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, bydlení a dále nahlíží do externích registrů. Výsledkem přezkoumání pomocí kreditního skóre, pak je hodnota nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli schválena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 27. 2. 2024 v nepřítomnosti žalovaného a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 9. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný čerpal úvěr prostřednictvím úvěrové karty, a to až do úvěrového rámce ve výši 200 000 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy ze dne 20. 9. 2022). Žalobkyně celkem přenechala žalovanému 205 000 Kč (zjištěno z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, ). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,5 % ze sjednaného úvěrového rámce (zjištěno z téže smlouvy). Vrátil však jen 29 988 Kč (zjištěno z výpisu čerpání splátek a úhrad). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně proto dopisem ze dne 10. 7. 2023 zesplatnila celý úvěr a zároveň žalovaného vyzvala k vrácení 219 092,08 Kč, a to do 14 dnů ode dne sepsání výzvy. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalovanému dne 11. 7. 2023. Dle dopisu ze dne 27. 7. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky. Dle podacího lístku odeslala dopis žalovanému dne 28. 7. 2023. Dle potvrzení o provedení ověření bonity klienta činil měsíční příjem žalovaného 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 22 000 Kč. Žalobkyně tak vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, což není řádné zkoumání úvěruschopnosti.5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 205 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smluv (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.14. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu, která činila 175 012 Kč (205 000 Kč – 29 988 Kč, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 175 012 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 15 % ročně z částky 175 012 Kč ode dne 25. 7. 2023 do zaplacení (výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Splatnost soud určil dle podle výzvy k plnění ze dne 10. 7. 2023, v níž žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky ve lhůtě do 14 dnů ode dne sepsání výzvy. Žalovaný tak byl povinen vrátit peníze nejpozději dne 24. 7. 2023. Protože žalovaný svou povinnost nesplnil (§ 1958 odst. 2 o. z.), dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni 46 % nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla úspěšná jen částečně v rozsahu 73 % a neúspěšná v rozsahu 27 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 752 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za 4 úkony právní služby po 9 140 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT (převzet