9 C 186/2023-23 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení celkem 12 152,27 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy byla žalovanému přenechaná částka 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku zaplatit ve 45 týdenních splátkách, přičemž výše 1. až 44. splátky činila 650 Kč a výše 45. splátky činila 629 Kč. Žalovaný se nad rámec jistiny zavázal uhradit poplatek 12 229 Kč. Vrátil však jen 9 150 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení 12 152,27 Kč, a to spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 663,37 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 519,58 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 152,27 Kč ode dne [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 152,27 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalovanému téhož dne přenechala v hotovosti 17 000 Kč (zjištěno ze smlouvy [číslo]). Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 2 263 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatku za zpracování úvěru 4 614 Kč a administrativního poplatku 5 352 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách, přičemž výše 1. až 44. splátky činila 650 Kč a výše 45. splátky činila 629 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy). Celková částka splatná žalovaným tak činila 29 229 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy). Dle zákaznické karty vyplněné dne [datum] činil měsíční příjem žalovaného 46 618 Kč (z toho 34 618 Kč příjem žalovaného a 12 000 Kč další příjem domácnosti) a měsíční výdaje 8 000 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dle přehledu splácení uhradil 9 150 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Dle dopisu ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek a zároveň ho vyzvala k zaplacení 32 956,82 Kč, a to deseti dnů od doručení dopisu. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalovanému dne [datum]. Dle přežalobní výzvy ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení dlužné částky. Dle podacího archu odeslala dopis téhož dne. 5. Žalobkyně jen obecně tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného vyplněné v zákaznické kartě však nebyly doloženy příslušnými listinami (např. výplatní páskou, nájemní smlouvou, apod.). Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne [datum], soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému 17 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo]). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 14. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu, vrátil však jen 9 150 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 7 850 Kč (17 000 Kč – 9 150 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 10 % ročně z částky 7 850 Kč (jak požadovala žalobkyně v návrhu) ode dne [datum] do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění ze dne [datum], v níž právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení do deseti dnů ode dne doručení výzvy. Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Žalobkyně dopis odeslala dne [datum]. Výzva tedy byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalovaný tak byl povinen vrátit jistinu nejpozději dne [datum]. Protože svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalova