10 C 145/2025-20 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne , datum, ke zdejšímu soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 63 109,18 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že původní věřitel společnost , právnická osoba, ., (dále také jen „původní věřitel“) uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 17. 4. 2026. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením poskytnutého úvěru, a proto byl původním věřitelem vyzván k úhradě dluhu. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 2. 2025 mezi původním věřitelem a žalobkyní.2. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání nařízenému ve věci na den 30. 12. 2025 se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému na základě smlouvy částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit v 18 měsíčních splátkách po 5 566 Kč, spolu s úrokem ve výši 97,65% ročně od data poskytnutí úvěru do vrácení jistiny úvěru. Částka byla žalovanému zaslána na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, .5. Ze hodnocení klienta bylo prokázáno, že žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že jeho příjem činí 28 851 Kč měsíčně, výdaje na životní minimum činí 4 860 Kč, výdaje na bydlení 4 850 Kč, tj. výdaje celkem 9 710 Kč a 1 000 Kč činí rezerva.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2025, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 4. 2025 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, ., postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy.7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru.8. Z výzvy k plnění ze dne 25. 4. 2025 s podacím lístkem ze dne 25. 4. 2025 bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k uhrazení dluhu ze smlouvy nejpozději do tří dnů.9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle ustanovení § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.15. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.17. Žalobkyně prokázala aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, neboť v řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky za žalovaným.18. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila (resp. její právní předchůdce) schopnost žalovaného splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že posuzovala (resp. její právní předchůdce) schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným. Žalovaný uvedl své měsíční výdaje ve výši 9 710 Kč, příjmy celkem ve výši 28 851 Kč, kdy se právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nezabýval jasně vyplývajícími pochybnostmi o schopnosti žalovaného úvěr splácet.19. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí (resp. její právní předchůdce), jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch ve výši 50 000 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto mu musí být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil, proto soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k úhradě výzvou ze dne 25. 4. 2025, přičemž výzva byla předána provozovateli poštovních služeb dne 25. 4. 2025, kdy platí fikce doručení 3 dny dle občanského zákoníku a lhůta dle výzvy činila 3 dny, prodlení tak nastalo dne 3. 5. 2025.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni 58,46 % nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla úspěšná částečně, avšak ve větší části než žalovaný. Plná náhrada nákladů řízení by ve věci činila 5 556 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátem postupoval soud podle ustanovení § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších přepisů, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 700 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu), tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 156 Kč). S ohledem na míru úspěchu žalobkyně ve věci jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 248 Kč (tj. 58,46 % z částky 5 556 Kč). Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech. byla stanovena povinnost hradit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, lhůta byla stanovena ve splátkách.