10 C 156/2025-78 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 6. 2025 domáhala proti žalované zaplacení částky 177 921,62 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 177 921,62 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, částky 3 513,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 513,80 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně.2. K odůvodnění nároku žalobkyně uvedla, že dne 23. 9. 2021 uzavřela společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) se žalovanou smlouvu o úvěru, ve znění Dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 23. 8. 2024, na základě které umožnila žalované čerpání peněžních prostředků na účet ve sjednané výši 219 705 Kč a za dohodnutých podmínek.3. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, případné další platby. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků. Právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění a úvěr zesplatnil ke dni 1. 2. 2025 dle ustanovení smlouvy.4. Dne 19. 3. 2025 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené smlouvy. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 14. 4. 2025.5. Na základě výzvy soudu žalobkyně doplnila žalobu tak, že žalovaná na dluh uhradil celkem částku 165 015,60 Kč, která byla započtena na smluvní úrok, cenu za pojištění a ve zbytku na úvěr. Pokud jde o jednotlivé požadované částky uvedla, že částka 177 921,62 Kč představuje dlužnou jistinu úvěru, částka 3 513,80 Kč představuje řádný úrok podle smlouvy.6. Žalovaná při jednání dne 28. 11. 2025 uvedla, že dluh uznává, chtěla by ho uhradit po splátkách. Je schopna hradit splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně.7. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 9. 2021, dodatku ke smlouvě ze dne 21. 3. 2023 a ze dne 23. 8. 2024, výpisů z úvěrového účtu, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované na základě smlouvy částku 219 705 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se sjednaným úrokem, a to ve splátkách po 3 778 Kč měsíčně, přičemž úvěr měl být splacen tímto způsobem do 23.4. 2030.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2025 s přílohami, seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 4. 2025 s podacím lístkem, bylo prokázáno, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni.10. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 1. 2. 2025 bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně dluh zesplatnil a vyzval žalovanou k uhrazení dluhu.11. Z výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2024 s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzval k uhrazení dluhu ze smlouvy nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy.12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle ustanovení § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.18. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. Žalobkyně prokázala aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, neboť v řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky za žalovanou. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 219 705 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila (resp. její právní předchůdce) schopnost žalované splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že posuzovala (resp. její právní předchůdce) schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí.20. Z provedených listinných důkazů nevyplývá, že by žalobkyně (resp. její právní předchůdce) posuzoval schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně si byl vědom několika již splácených úvěrů žalovanou (dva úvěry byly předmětným novým úvěrem konsolidovány). Právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované, který byl u něj veden. Z výpisu z bankovního účtu je přitom zřejmé, že žalovaná byla v platební neschopnosti, poskytnutím úvěru řešila dřívější dluhy. Pokud jde o výdaje žalované, tyto nebyly nikterak ověřovány. Právní předchůdce žalobkyně se tedy nezabýval jasně vyplývajícími pochybnostmi o schopnosti žalované úvěr splácet.21. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí (resp. její právní předchůdce), jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch ve výši 219 705 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto jí musí být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Žalovaná na dluh uhradila celkem 165 015,60 Kč, proto soud uložil žalované uhradit žalobkyni částku 54 689,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě. Žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení výzvy ze dne 14. 4. 2025, počínaje dnem 25. 4. 2025 byla žalovaná s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů uvedených výše.23. Žalovaná dluh uznala. Podle ustanovení § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 2 citovaného ustanovení rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Podle ustanovení § 99 odst. 2 o.s.ř. soud neschválí smír, je-li v rozporu s právními předpisy.24. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, nemohl rozhodnout o nároku uplatněném žalobou rozsudkem pro uznání, neboť v dané věci nelze smír schválit.25. Soud uložil žalované povinnost uhradit peněžité plnění ve splátkách v souladu s ustanovením § 160 odst. 1, věta za středníkem o.s.ř. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaná je v nepříznivé finanční situaci. K jednání se dostavila s odhodláním dlužnou částku zaplatit. Přičemž soud má za to, že pro žalobkyni není rozhodnutí o splátkách nepřiměřeně tíživé.26. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o. s. ř.“). Žalovaná byla v řízení úspěšnější, ale náklady řízení jí nevznikly (předmětem řízení bylo vedle pohledávky též její příslušenství, soud proto zvažova