12 C 42/2025-82 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 19. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 65 681 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 27. 11. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také „Smlouva“). Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být splacen ve 48měsíčních splátkách po 3 226 Kč, tj. žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 154 848 Kč. Ke dni podání návrhu žalovaný uhradil celkem částku 7 452 Kč. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného se splácením pohledávku dne 23. 4. 2025 zesplatnila. Žalovanou částku představuje jistina 57 602,22 Kč (vzniklá součtem původní dlužné jistiny 49 607,29 Kč a přirostlým úrokem ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 994,93 Kč), smluvní pokuta ve výši 998 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny 57 602,22 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení a úrok z původní dlužné jistiny 49 607,29 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně na základě informací sdělených žalovaným, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, registru SOLUS a NRKI. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 30. 12. 2025 v nepřítomnosti žalovaného a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím webových stránek dne 27. 11. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla peněžní prostředky 50 000 Kč. Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena z jeho občanského průkazu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit ve 48měsíčních splátkách, výše splátky činila 3 226 Kč s roční úrokovou sazbou 72,85 %, přičemž celkem se tak zavázal vrátit 154 848 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z dodatku č. , hodnota, , z oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře, dokladu o vyplacení úvěru, z informace o vyplacení – zaslané sms, z důkazu o přijaté sms pro vyplacení a kopie občanského průkazu žalovaného). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jejího nezaplacení (zjištěno z dopisu žalobkyně ze dne 20. 3. 2025 a 17. 4. 2025). Žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 23. 4. 2025 a tuto skutečnost oznámila žalovanému (zjištěno z oznámení ze dne 23. 4. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 30. 7. 2025 a z podacího archu z téhož dne). Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 7 452 Kč (zjištěno z karty klienta). Žalovaný byl v době uzavírání Smlouvy svobodný, měl čistý měsíční příjem ze zaměstnání 16 690 Kč, náklady na bydlení 4 621 Kč, byl bez záznamu v registru SOLUS, počet finančních institucí, u kterých žalovaný žádal v minulosti o úvěr kromě žalobkyně, byl 2 a dále že žalovaný neměl žádný dluh po splatnosti (zjištěno z dokumentu „Hodnocení klienta“, z výpisu záznamů z registru SOLUS, z výpisu z NRKI).5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, dokazování přitom bylo provedeno v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí věci.6. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do registrů a dále z údajů sdělených žalovaným. Věřitel před poskytnutím úvěru musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí přitom spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, což žalobkyně neučinila. Žalobkyně žádným způsobem neověřila příjmy žalovaného (např. vyžádáním pracovní smlouvy a výplatních pásek či výpisu z bankovního účtu), ani se nikterak nezabývala skutečnými výdaji žalovaného. Takový způsob však není řádným posouzením úvěruschopnosti.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 50 000 Kč. V řízení také bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku 7 452 Kč (dne 16. 12. 2024 částku 3 226 Kč, dne 16. 1. 2025 částku 3 226 Kč a dne 28. 3. 2025 částku 1 000 Kč). Soud nicméně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru ve svém ustanovení § 86 odst. 1, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá přímo z citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na údaje sdělené žalovaným a údaje z veřejně dostupných evidencí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s údaji evidovanými ve veřejně dostupných databázích. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.15. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou část jistiny (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 42 548 Kč (žalovaný na dlužnou jistinu 50 000 Kč zaplatil žalobkyni celkem 7 452 Kč), včetně zákonného úroku z p