8 C 37/2025-112 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala proti žalovanému zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem: pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, , dále pozemku číslo , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, .2. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, každý o velikosti id. jedné poloviny. Žalobkyně nemá zájem ve spoluvlastnictví dále setrvávat. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k jednání, ve které sdělila, že již nechce setrvávat ve spoluvlastnictví k nemovitostem. Žalobkyně navrhovala, že by účastníci mohli nemovitosti prodat a utrženou kupní cenu si rozdělit rovným dílem či případně je žalobkyně ochotna svůj podíl na nemovitostech odprodat za cenu obvyklou v místě a čase. Žalovaný oznámil žalobkyni, že v současné chvíli nemá zájem svůj podíl na nemovitostech prodat. Manželka žalovaného reagovala na zaslanou výzvu k jednání ohledně vypořádání spoluvlastnického podílu a to tak, že je ochotna spoluvlastnický podíl žalobkyně odkoupit. Současně uvedla, že byl její manžel již několikrát kontaktován ohledně odkupu jeho spoluvlastnického podílu. Podle zjištění u několika realitních kanceláří se pohybuje cena celé nemovitosti v rozsahu 3-4 miliony. Žalobkyni byla nabídnuta částka 1 750 000 Kč za podíl žalobkyně na nemovitostech. Dalším dopisem sdělil žalovaný, že pokud by žalobkyně nechtěla prodat svůj podíl na nemovitostech své sestře – manželce žalovaného, je ochoten ho odkoupit za cenu 1 750 000 Kč. Dle žalobkyně je nabízena cena neúměrně nízká a z toho důvodu nemohlo dojít k dohodě účastníků. Obvyklá cena uvedených nemovitostí činí podle názoru žalobkyně částku 8 320 800 Kč. Reálné rozdělení nemovitostí není dle názoru žalobkyně možné. Žalobkyně proto navrhla, aby soud podílové spoluvlastnictví vypořádal tak, že předmětné nemovitosti přikáže do výlučného vlastnictví žalovanému.3. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobkyně a manželka žalovaného, paní , jméno FO, , jsou sestry, přičemž spoluvlastnictví vzniklo na základě darování nemovitostí za života rodičů oběma sestrám stejným dílem a následném převodu spoluvlastnického podílu na nemovitostech o velikosti id. ½ z manželky žalovaného na žalovaného. K převodu podílu z manželky žalovaného na žalovaného došlo z důvodů zhoršení vztahu mezi oběma sestrami po úmrtí rodičů. Účastnící několik měsíců vedli jednání o odkupu spoluvlastnického podílu na nemovitostech, přičemž jediným sporným bodem ohledně vypořádání spoluvlastnictví je hodnota nemovitostí.4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti.5. Z výpisu z katastru nemovitostí ze 30. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, , dále pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Oba účastníci jsou spoluvlastníky o velikosti podílu ½.6. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , znalkyní z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, bylo prokázáno, že obvyklá cena nemovitých věcí byla stanovena na částku 5 900 000 Kč.7. Podle ustanovení § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení, každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.8. Podle ustanovení § 1142 odst. 1 o.z., jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.9. Podle ustanovení § 1143 o.z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.10. Podle ustanovení § 1144 odst. 1 o.z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.11. Podle ustanovení § 1147 o.z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.12. V dané věci soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalobkyně již nechce dále setrvávat ve spoluvlastnictví k nemovitým věcem. Vzhledem k tomu, že se spoluvlastníci nedohodli na zrušení spoluvlastnictví, rozhodl o něm soud a zároveň rozhodl o způsobu jeho vypořádání. Soud je při své úvaze vázán způsoby vypořádání spoluvlastnictví při jeho zrušení a rovněž pořadím, které stanoví zákon pro jednotlivé způsoby vypořádání. Pokud jde o první způsob vypořádání předpokládaný zákonem, dospěl soud k závěru, že rozdělení společné věci není možné. Účastníci prohlásili, že rozdělení věci není možné, nadto ani jeden z účastníků není ochoten případně nést náklady na stavebně-technické úpravy. Druhý způsob vypořádání představuje přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků. První podmínkou je, že spoluvlastník s přikázáním věci souhlasí a druhou podmínkou je, že je schopen uhradit přiměřenou náhradu. Takový způsob vypořádání je tedy možný pouze v případě, že spoluvlastník prokáže svou solventnost, tedy způsobilost přiměřenou náhradu dalšímu ze spoluvlastníků vyplatit. Žalovaný souhlasil s přikázáním věci pouze za okolností, kdy soud bude vycházet z ceny nemovitých věcí v částce maximálně 4 500 000 Kč. Vzhledem k tomu, že ze znaleckého posudku bylo prokázáno, že obvyklá cena nemovitých věcí činí 5 900 000 Kč a žalobkyně s nižší částkou nesouhlasila, odmítl žalovaný přikázání věci do svého vlastnictví. Soud tak uzavřel, že rovněž druhý způsob vypořádání spoluvlastnictví dle § 1147 o. z. není možný. V takovém případě přicházel do úvahy třetí a poslední způsob vypořádání spoluvlastnictví, a to prodej věci ve veřejné dražbě s tím, že se nejedná o odůvodněný případ, kdy by věc měla být dražena jen mezi spoluvlastníky, neboť takové okolnosti nikdo z účastníků řízení netvrdil. Soud tak nařídil prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky řízení podle jejich spoluvlastnických podílů.13. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23). Pokud jde o důvody uváděné žalobkyní, že se snažila předejít řízení a vypořádat spoluvlastnictví dohodou, pak takové důvody soud nepovažuje za zvláštní důvody vedoucí k přiznání náhrady nákladů řízení jednomu z účastníků. Nadto je zřejmé, že při mimosoudním jednání žalobkyně cenu nemovitých věcí nadhodnotila a žalovaný podhodnotil. Soud tedy podle ustanovení § 150 o.s.ř. žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.14. Účastníci uhradili během řízení zálohu na vypracovaní znaleckého posudku ve věci, každý ve výši 10 000 Kč. Náklady na vypracování znaleckého posudku činily 16 100 Kč. Soud proto každému z účastníků vrátil složenou záloha na vypracování znaleckého posudku ve výši 1 950 Kč.