10 C 13/2026-24 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne , datum, ke zdejšímu soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 12 495 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že původní věřitel společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále také jen „původní věřitel“) uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva) prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle 2.1.7 Smlouvy povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 30. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný se dostal do prodlení vrácením poskytnutého úvěru, a proto byl původním věřitelem vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný byl v upomínce ze dne 30. 6. 2024 informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení dne 1. 7. 2024. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , Anonymizováno, , která pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, s původním věřitelem , právnická osoba, . Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku dne 20. 7. 2025.2. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání nařízenému ve věci na den 21. 4. 2026 se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.3. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. Z úvěrové smlouvy, potvrzení o transakci k částce 7 000 Kč dne 29. 2. 2024, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč na základě uzavřené úvěrové smlouvy na účet č. , č. účtu4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou bylo prokázáno, že původní věřitel postoupil pohledávku z předmětné smlouvy na společnost , právnická osoba, ., která pak postoupila pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.13. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že původní věřitel posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí.14. Žalobkyně k takovému svému tvrzení neoznačila ani nepředložila žádný důkaz. Vycházela z údajů, jejichž obsah soudu nesdělila a nepředložila. Není zřejmé, zda došlo k ověření těchto údajů například pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu žalovaného. Rovněž není zřejmé, jaké konkrétní informace byly získány z dostupných databází a vlastních systémů (pouze je uvedeno, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie). Dále je zřejmé, že žalobkyně (resp. původní věřitel) nezjišťovala a neověřovala dostatečně výdaje žalovaného (k těmto skutečnostem chybí jakékoliv tvrzení).15. S ohledem na to, že žalobkyně se k jednání nedostavila, zbavila se možnosti poskytnutí výzvy dle ustanovení § 118a odst. 1, 3, o. s. ř. a poučení o následcích nesplnění takové výzvy.16. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že původní věřitel posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch ve výši 7 000 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto by mu měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Proto soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalovanému prokazatelně odeslána, tedy v tomto případě dle potvrzení o odeslání zásilky ze dne 23. 7. 2025. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů. Lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 31. 7. 2025 a počínaje dnem 1. 8. 2025 byl s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů uvedených výše.18. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. jejich náhradu ani nepožadoval.