10 C 22/2026-24 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 938,81 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 465,21 Kč, dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 14,75% ročně z částky 14 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.2. K odůvodnění prvního nároku žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy.3. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 8 925 Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 058 Kč. Tyto částky se žalovaný zavázal uhradit v 65 týdenních splátkách po 460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni 25. 5. 2024. Žalovaný na pohledávku za dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Rovněž po postoupení pohledávky žalovaný dluh neuhradil ani zčásti.4. Vzhledem k tomu, že bylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, rozhodl soud za splnění podmínek dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o. s. ř.“) bez nařízení jednání.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému na základě smlouvy částku 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úrokem ve výši ve výši 8 925 Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 058 Kč. Tyto částky se žalovaný zavázal uhradit v 65 týdenních splátkách po 460 Kč.6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval před uzavřením smlouvy finanční situaci žadatele – žalovaného. Konkrétně bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán, bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání, je svobodný. Účelem úvěru je vybavení domácnosti. Příjem žalovaného byl uveden ve výši 23 062,50 Kč, externí splátky žadatele ve výši 0 Kč, interní splátky ve výši 0 Kč, odhadované měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč. Žalovaný pro ověření uvedených údajů předložil výpis z bankovního účtu za měsíc leden a únor 2023.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 s podacím lístkem ze dne 22. 5. 2025 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Oznámení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, přičemž byl vyzván k uhrazení pohledávky do 10 dnů od doručení oznámení.8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle ustanovení § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.14. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.16. Žalobkyně prokázala aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, neboť soud posoudil postoupení pohledávek za žalovaným jako platné.17. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 14 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila (resp. její právní předchůdce) schopnost žalovaného splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Soud má za to, že žalobkyně neposuzovala (resp. její právní předchůdce) schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí.18. Z provedených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) dostatečně nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného. Dle údajů v zákaznické kartě vycházela z výdajů ve výši 1 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, jak jsou v případě hrazeny náklady bydlení (jestliže žije v nájmu). Jedná se o výdaje v natolik nízké výši, že vyžadují jednoznačně řádné ověření.19. Soud tedy uzavřel, že nebyla řádně ověřena schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch ve výši 14 000 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto by mu měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Proto soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle výzvy k úhradě. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána dne 22. 5. 2025 (třetí pracovní den se považuje za den doručení). Lhůta k plnění žalovanému uplynula 6. 6. 2025, počínaje dnem 7. 6. 2025 byl s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů uvedených výše.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b a. t. Dále DPH ve výši 315 Kč. Celkem náklady řízení činí 2 615 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v 75,60 %, žalovaný v 24,4 %. Od úspěchu žalobkyně ve výši 75,6 % byl odečten její neúspěch ve výši 24,40 %, žalobkyně má právo na náhradu řízení ve výši 51,20 %, což činí z částky 2 615 Kč částku 1 339 Kč. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.