12 C 71/2025-26 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 24. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení 37 062,57 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela dne 5. 1. 2025 s žalobkyní prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy byla žalované přenechána celkem částka 17 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila 6,41 Kč. Žalobkyně požadovala celkem částku 37 062,57 Kč sestávající z jistiny 16 993,54 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 335,54 Kč, smluvního úroku 18 730 Kč, poplatků za služby 400,10 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to za prvních 90 dní prodlení, tj. celkem 603,39 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 12. 2. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 5. 1. 2025 dohodu, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru žalobkyní žalované se schváleným kreditním rámcem 24 900 Kč, RPSN 1503,49 %, úrokovou denní sazbou 0,933 % a splatností první splátky dne 5. 2. 2025 a s datem splatnosti úvěru dne 21. 6. 2026. Žalobkyně přenechala žalované dne 5. 1. 2025 částku 4 000 Kč a dne 7. 1. 2025 částku 13 000 Kč, celkem tedy 17 000 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , z Všeobecných obchodních podmínek, z dokumentů označených jako „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“, „Autorizace ověření totožnosti“, „Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a „BankID výpis“). Žalobkyně vyzvala žalovanou emailovou zprávou k úhradě dlužné částky (zjištěno z emailové zprávy ze dne 12. 5. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z dopisu ze dne 29. 8. 2025 a z „Potvrdenie o podaji dporučenej zásielky“ ze dne 2. 9. 2025). Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, přičemž zjistila, že žalovaná žije ve společné domácnosti s další osobou, má čistý ověřený příjem 15 393 Kč, měsíční výdaje na bydlení 15 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč, rezervu pro výdaje 500 Kč, disponibilní příjem 7 100 Kč a její úvěruschopnost posoudila jako úspěšnou (zjištěno z dokumentů označených jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ a „Identifikované příjmy“).5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru má být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Žalobkyně v tomto případě neprokázala, že by jakkoli zjišťovala, jaká je celková finanční situace žalované, tj. zejména jaké jsou její skutečné příjmy a výdaje, když se spokojila pouze s údaji uvedenými žalovanou a nijak je neověřila, neznepokojil ji ani zřejmý nepoměr mezi čistým příjmem žalované a jejími měsíčními náklady.12. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 16 993,59 Kč (žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 6,41 Kč), včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku z uvedené částky ode dne 6. 9. 2025 do zaplacení (výše zákonného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Splatnost soud určil podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku podle předžalobní výzvy odeslané dne 2. 9. 2025. V souladu s domněnkou doby dojití podle § 573 občanského zákoníku byla výzva žalované doručena dne 5. 9. 2025, následující den tak byla žalovaná v prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl pro nedůvodnost.13. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení jí však nevznikly.14. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku rozhodl soud v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb., ve znění platném ke dni vzniku poplatkové povinnosti (tj. ke dni podání žaloby v této věci), podle kterého bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Soudní poplatek v této věci činil 1 000 Kč, přičemž žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1 483 Kč, proto soud výrokem IV. rozhodl o vrácení 483 Kč.