Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 475 Kč s příslušenstvím, s tím, že žalovaný coby vlastník/provozovatel motorového vozidla (osobního automobilu) RZ , SPZ, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 (dále jen „vozidlo“) neměl k tomuto vozidlu sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období od 6. 1. 2025 do 8. 3. 2025, tedy 62 dní (dále jen „1. rozhodné období“) sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v důsledku čehož mu vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu ve výši 4 030 Kč a dále neměl sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ke stejnému vozidlu v období od 9. 3. 2025 do 18. 6. 2025, tedy 102 dní (dále jen „2. rozhodné období“), v důsledku čehož mu vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu ve výši 6 630 Kč, a dále neměl sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ke stejnému vozidlu v období od 19. 6. 2025 do 17. 9. 2025 (dále jen „3. rozhodné období“), tedy 91 dní, v důsledku čehož mu vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu ve výši 5 915 Kč. Žalovaná částka představuje příspěvek za dny bez pojištění, v součtu, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na tyto tři příspěvky ve výši á 300 Kč, tedy 900 Kč v součtu. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonné úroky z prodlení.2. Žalovaný se nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle sdělení údajů o vozidle je žalovaný majitelem/provozovatelem vozidla. K tomuto vozidlu neměl ve výše uvedených rozhodných obdobích sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a vznikla mu povinnost uhradit příspěvky do garančního fondu. Splatnost jednotlivých částek byla vždy odvozena od 1. výzvy k zaplacení, kdy měl na zaplacení vždy 60 dní a nastala v případě 1. rozhodného období dne 24. 6. 2025 (jak vyplývá z výzvy ze dne 10. 4. 2025), v případě 2. rozhodného období nastala dne 23. 9. 2025 (jak vyplývá z výzvy ze dne 10. 7. 2025) a v případě 3. rozhodného období byla splatnost dne 23. 12. 2025 (jak vyplývá z výzvy ze dne 9. 10. 2025). Z upomínek vyplývá, že byl vyzván rovněž k úhradě nákladů spojených s uplatněním práva 3x300 Kč. Žalovanému byla dle sledování zásilek zaslána dne 7. 1. 2026 předžalobní výzva, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky.4. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „občanský zákoník“), zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), a dle vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., (dále jen „Vyhláška“).5. Žalovaný tím, že neměl v rozhodných obdobích sjednané povinné ručení ke svému vozidlu, které bylo v daných obdobích evidované v registru vozidel jako provozované, porušil povinnost stanovenou v § 6 odst. 1 zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni jako oprávněné osobě za každý den porušení uvedené povinnosti příspěvek dle § 4 odst. 1 původního zákona a dle § 45 odst. 2 daného zákona. Výši příspěvku stanoví Vyhláška. Dle § 5 odst. 1 písm. h) Vyhlášky činí výše denní sazby příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 částku 65 Kč. Dle § 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má žalobkyně vůči žalovanému dále právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 3 x 300 Kč (výše příspěvku je stanovena v § 6 Vyhlášky).6. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaný však zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalovaný se dostal s úhradou příspěvků do prodlení, a proto soud přiznal žalobkyni rovněž nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek (vždy ode dne následujícího po splatnosti příspěvku do zaplacení), a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 400 Kč, tj. 1 200 Kč, tří náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrady 21 % DPH počítané ze součtu částek a zaplaceného soudní poplatku 800 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).