Okresní soud v Příbrami 20 C 49/2026-21 – Smlouva o úvěru

Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 30. 3. 2026 žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 439 239,44 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému hypoteční úvěr za účelem zaplacení peněžitých dluhů žalovaného vyplývajících z majetkového vypořádání, na uhrazení nákladů na dokončení výstavby a na úhradu souvisejících nákladů v celkové výši 1 403 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni úvěr a úroky z úvěru pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 409 Kč, která byla platná po dobu fixace úrokové sazby. Splátky byly splatné k 15. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem červencem 2022, poslední splátka pak měla být uhrazena 15. 6. 2052. Úroky dle smlouvy byly stanoveny pro první období fixace ve výši 2,29 %. Úvěr byl vyčerpán v plné výši. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, avšak žalovaný ani přesto nezaplatil dlužné částky. Žalobkyně v souladu se smlouvou uplatnila své právo a svou pohledávku zesplatnila ke dni 27. 7. 2025. Od data zesplatnění nebylo na dluh žalovaného uhrazeno nic. Výše dluhu ke dni podání žaloby činí celkem 1 439 239,44 Kč, jež představuje jistinu 1 308 540,42 Kč, řádný úrok 28 287,58 Kč, a smluvní úrok z prodlení 102 411,44 Kč. Žalovanou částku představuje tato dlužná částka a žalobkyně současně požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dle smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 21. 6. 2021 byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 1 403 000,00 Kč, a to jako účelový, zajištěný, spotřebitelský, hypoteční úvěr na bydlení. Úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 2,29 % p.a. s tím, že je platná do 31. 5. 2029. Způsob čerpání úvěru byl sjednán bezhotovostně převodem z úvěrového účtu na příslušný bankovní účet. Dle smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 15. 6. 2052, a to v měsíčních splátkách, kdy výše splátky činila 5 409 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky žalobkyně. Dle přehledu úvěru (resp. úvěrového účtu) žalovaný dne 4. 4. 2022 čerpal úvěr ve výši 1 053 000 Kč a dne 29. 6. 2022 čerpal úvěr ve výši 350 000 Kč. Dle Evropského standardizovaného informačního přehledu (ESIP) měl žalovaný uhradit žalobkyni celkem částku 2 139 429 Kč. Dle přehledu úvěrového účtu žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 25. 6. 2025. Dopisem ze dne 27. 7. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celého úvěru včetně příslušenství, přičemž dlužná částka k datu 27. 7. 2025 činila 1 316 435 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 16. 3. 2026, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky, v tu chvíli činící částku 1 432 222,04 Kč, a to do 28. 3. 2026. Žalovaný na tyto výzvy svůj dluh neuhradil.5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.6. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti).8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně žalovanému na základě úvěrové smlouvy poskytla finanční prostředky za účelem zaplacení peněžitých dluhů žalovaného vyplývajících z majetkového vypořádání, na uhrazení nákladů na dokončení výstavby a na úhradu souvisejících nákladů, a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet. Žalovaný však porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy a dostal se s úhradou dluhu do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna.9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 1 439 239,44 Kč (představující neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 1 308 540,42 Kč, kapitalizované řádné úroky dle smlouvy o úvěru z jistiny 1 308 540,42 Kč od 1. 4. 2025 do 30. 3. 2026 a kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 1 308 540,42 Kč od 28. 7. 2025 do 30. 3. 2026) spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky 1 308 540,42 Kč od 31. 3. 2026 do zaplacení.10. Co se týče smluvních (řádných) úroků 2,29 % p.a., tyto soud považuje za zcela přiměřené a souladné s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Krajského soudu v Praze, a tedy za platně sjednané. Současně soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, když se žalovaný dostal s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 470 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení sestávají ze dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč, tj. 900 Kč (předžalobní výzva, žaloba) a zaplaceného soudní poplatku 57 570 Kč.12. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní.