21 C 154/2025-18 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 18. 9. 2025 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil částku v celkové výši 10 365 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč v zákonné výši 12,75 % ročně za období od 6. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet dle podmínek Smlouvy s příslušenstvím, a to do 30 dní od jeho poskytnutí.3. Podle žalobkyně na základě smlouvy o úvěru jí náleží za poskytnutí úvěru žalovanému řádný úrok, který představuje odměnu právní předchůdkyně žalobkyně za jeho poskytnutí. Výše řádného úroku činí podle článku II odst. 1 smlouvy 75 Kč. Za poskytnutí úvěru je žalovaný dále povinen uhradit poplatek, který zahrnuje náklady právní předchůdkyně žalobkyně spojené se zpracováním žádosti žalovaného, zajištěním zdrojů peněžních prostředků, jejich rezervací, poskytnutím povinných vysvětlení, uzavřením smlouvy o úvěru a vyplacením peněžních prostředků žalovanému. Tento poplatek je účtován pouze v případě poskytnutí úvěru a jeho výše činí podle článku II odst. 1 smlouvy 900 Kč.4. Žalovaný podle žalobkyně nesplatil poskytnutý úvěr dle smlouvy o úvěru a dostal se do prodlení. V důsledku prodlení delšího než 14 dní vznikla žalovanému povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení, který zahrnuje náklady právní předchůdkyně žalobkyně na zpracování dlužné pohledávky, návrhy způsobu úhrady, stanovení řešení, mzdové náklady pracovníků call centra, ověřování kontaktů, náklady na kancelářské potřeby a zabezpečení softwarového a hardwarového vybavení. Tento poplatek činí podle článku VI odst. 1 pododst. 1.3 podpododst. 1.3.1 smlouvy 700 Kč. V souvislosti s prodlením byl žalovaný upomínán formou SMS, e-mailových zpráv a písemných výzev. Podle článku VI odst. 1 pododst. 1.3 podpododst. 1.3.2 smlouvy činí poplatek za odeslanou upomínku prostřednictvím SMS 50 Kč, prostřednictvím e-mailu 30 Kč a za písemnou výzvu 500 Kč. Žalovaný byl upomínán uvedenými způsoby, přičemž žalobkyně požaduje úhradu 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailů a 1 000 Kč za písemné výzvy.5. Z důvodu prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu z prodlení podle článku VI odst. 1 pododst. 1.2 podpododst. 1.2.1 smlouvy ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, která činí 5 000 Kč. Smluvní pokutu požaduje žalobkyně od dne následujícího po splatnosti úvěru až do dne podání žaloby, tj. do 18. 9. 2025 ve výši 1 890 Kč.6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.7. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 4. 8. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které téhož dne převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, 5 000 Kč. Žalovaný se tyto finanční prostředky zavázal vrátit do 5. 9. 2024 (prokázáno smlouvou o úvěru a potvrzením o platbě).ii. Dne 20. 11. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se společností , právnická osoba, smlouvu o postoupení pohledávky, ve které je uvedena pohledávka za žalovaným (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 11. 2024).iii. Dne 20. 11. 2024 uzavřela , právnická osoba, se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek 25/24, jejíž přílohou byl seznam postupovaných pohledávek, ve kterém je uvedena pohledávka za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 6. 2024 a seznam postupovaných pohledávek).iv. Zástupce žalobkyně předžalobní výzvou dle § 142a občanského soudního řádu ze dne 31. 7. 2025 měl žalovanému oznámit postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvat jej k uhrazení předmětného dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne 31. 7. 2025 (prokázáno výzvou a poštovním podacím archem).v. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádná pro účely rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.15. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, žalobkyně byla proto povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit. Protože žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného ničeho neuvedla, má soud za to, že její právní předchůdkyně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně.16. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 5 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.).17. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva zaplacení pohledávky. Žalovaný tak byl vyzván k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do její dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měla možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu 12. 11. 2025 (viz doručenka na čl. 13 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 18. 11. 2025 a od 19. 11. 2025 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 19. 11. 2025. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.20. Žalobkyně při vymezení svého nároku vycházela z toho, že její pohledávka se stala splatnou 5. 9. 2024 a k prodlení žalované strany došlo následujícího dne, přičemž výše repo sazby stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, tj. k 1. 7. 2024, činila 4,75 %. Soud však dospěl k závěru, že se pohledávka žalobkyně stala splatnou 18. 11. 2025, a tudíž k počátku prodlení žalovaného došlo 19. 11. 2025 (k tomu viz výše). K 1. 7. 2025 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,50 %, a proto má