6 C 198/2025-56 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, uzavřel dne 11. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru se žalovanou, žalované byla poskytnuta částka 61 000 Kč, tuto se zavázala zaplatit ve 30 měsíčních splátkách po 3 342 Kč, přičemž poslední splátka měla být zaplacena do 16. 5. 2024. Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, vycházel z informací od žalované, tyto byly ověřovány oproti dokladům rovněž vyžádaných od žalované, zejména z pracovní smlouvy, z výplatní pásky za poslední 3 měsíce, z nájemní či podnájemní smlouvy. Žalovaná podmínky smlouvy nedodržela, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas, tudíž ke dni 10. 9. 2023 právní předchůdce žalobce vyčíslil dlužnou jistinu včetně dlužných poplatků, přičemž žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy od postoupení pohledávek uhradila celkem 51 372,51 Kč. Postupní smlouvou byla pohledávka postoupena na žalobce s účinností ke dni 28. 4. 2025. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných částek, přičemž žalobce požaduje krom jistiny ve výši 36 807,86 Kč zákonný úrok z prodlení, jakož i smluvní úrok z prodlení.2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalované, která ačkoli byla řádně a včas předvolána, k jednání se nedostavila.3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce se společností , právnická osoba, dne 11. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy převzala od věřitele 61 000 Kč, předmětnou částku se zavázala zaplatit ve 30 měsíčních splátkách po 3 342 Kč, ujednání ohledně poslední splátky bylo stanoveno na 16. 5. 2024, žalovaná zaplatila fakticky 51 372,51 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaná vyplnila zákaznickou kartu s tím, že bydlí v rodinném domě, počet vyživovaných osob činí dvě, doložila výplatní pásky za dva měsíce s příjmem 21 335 Kč měsíčně čistého, u téhož věřitele měla další splátky ve výši 5 820 Kč. V r. 2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce, toto postoupení bylo žalované písemně oznámeno, před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných částek. Soud vycházel výlučně z listinných důkazů, zejména pak ze zákaznické karty, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek, z tabulky umoření, z oznámení o postoupení včetně postupní smlouvy a přílohy č. 1 ke smlouvě, z výzev k zaplacení a podacích lístků.4. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Původní věřitel totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, po žalované nepožadoval doložení běžných a pravidelných výdajů zejména spojených s bydlením a placením energií, nepožadoval doložení vlastnického práva k nemovitosti, v níž žalovaná měla bydlet, to vše za situace, kdy žalovaná navíc z předchozích závazků platila měsíčně částku 5 820 Kč, k tomu měla platit dalších z nově uzavřeného závazku 3 342 Kč a její příjem činil 21 335 Kč, zároveň měla další vyživovací povinnosti. Za tohoto stavu věřitel porušil povinnost uvedenou v §§ 86 odst. 1, 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb. Z tohoto důvodu soud smlouvu o spotřebitelském úvěru hodnotí jako absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku, tudíž soud žalobci, na kterého byla pohledávka platně postoupena přiznal tzv. bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaná se přijetím finanční částky bez právního důvodu na úkor žalobce obohatila, s ohledem na její plnění činí výše bezdůvodného obohacení částku 9 627,49 Kč, s touto částkou je s ohledem na poslední dohodnutou splátku minimálně od 17. 5. 2024 v prodlení, zákonný úrok z prodlení soud přiznal dle § 1968 občanského zákoníku.6. Na druhé straně soud ve zbývající části žalobu z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatků či smluvního úroku /výrok II./.7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení tak, že si každý z účastníků ponese náklady ze svého, neboť z procesního hlediska měla větší úspěch žalovaná, té však žádné náklady řízení nevznikly. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná je k trvalému pobytu hlášena na adrese obecního úřadu.