6 C 20/2026-196 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o splátkovém úvěru ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 2 let od uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobce splnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť žalovaný měl u žalobce zřízen běžný účet, žalobce vycházel primárně z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, jakož i z pohybů na běžném účtu z období od prosince 2022 do června 2023. Žalovaný ve své žádosti uvedl čistou mzdu ve výši 33 000 Kč, jako plátce byl označen , právnická osoba, ., tento příjem skutečně na běžný účet žalovanému chodil, tudíž žalobce počítal s příjmem ve výši 33 000 Kč. Žalovaný uvedl ve své žádosti, že má ještě jeden úvěr poskytnutý žalobcem, tento mu žalobce poskytl v listopadu 2022 a byl řádně splacen v r. 2024. Ke svým výdajům žalovaný uvedl částku 24 000 Kč, žalobce se však s tímto nespokojil a při konstrukci skutečného objemu výdajů vycházel z částky 29 274 Kč. Po odečtení měsíční splátky na existující závazek ve výši 1 554 Kč, zbylo žalovanému na splácení dluhu alespoň 1 722 Kč, z toho tedy může platit splátku požadovaného úvěru ve výši 1 448 Kč. Dne , datum, byla mezi účastníky uzavřená rámcová smlouva s vlastnoručním podpisem žalovaného, smluvní strany si sjednaly podmínky pro přihlašování do aplikace Internetbanking. Na základě smlouvy o úvěru žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, tuto měl žalovaný splácet v měsíčních splátkách po 1 448 Kč včetně smluveného úroku 14,48 % ročně vždy do 15. dne v měsíci. Žalovaný řádně platil v období od 15. 7. do 15. 9. 2023, v průběhu října se dostal do prodlení, o opožděné platbě o jeden den byl informován žalobcem, od 15. 1. 2024 byl opakovaně v krátkodobém prodlení s domluvenými splátkami, fakticky zaplatil na předmětný úvěr 30 488,32 Kč s tím, že poslední platba byla provedena 17. 3. 2025. Žalovaný dluží dle přiložené výpočtové tabulky celkem 6 093,96 Kč, z toho jistina činí 4 219,88 Kč, na účtované příslušenství, jež bylo připsáno k jistině dle smluvního ujednání, činí 1 874,08 Kč, z toho úroky z úvěru 426,28 Kč, zákonný úrok z prodlení 358,19 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 089,61 Kč. Na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, tuto se zavázal zaplatit ve lhůtě do 5 let a 2 měsíců od uzavření smlouvy v měsíčních splátkách po 691 Kč, tehdy žalovaný byl zaměstnán u stejného zaměstnavatele, dosahoval však čistého příjmu ve výši 38 000 Kč, žalobce přepočítal dle historie pohybu na inkasním účtu příjem na částku 37 019 Kč, nezbytné výdaje činily 30 992 Kč a splátky dříve poskytnutých úvěrů celkem 3 002 Kč, tudíž žalovaný měl k dispozici alespoň 3 025 Kč. Žalovaný řádně splátky dodržel v období od 30. 9. 2023 do 30. 7. 2024, v srpnu 2024 měl na účtu nedostatek finančních prostředků, celkem zaplatil 12 547,14 Kč s poslední platbou dne 30. 3. 2025, přičemž z důvodu prodlení se splátkami žalobce dle smluvního ujednání úvěr zesplatnil ke dni 2. 9. 2025, žalovaný dluží celkem 31 458,75 Kč, kdy jistina po splatnosti činí 23 369,89 Kč, naúčtované příslušenství 8 088,86 Kč, z toho úroky z úvěru 2 838,70 Kč, zákonný úrok z prodlení 1 506,25 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 743,91 Kč. Na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalobce poskytl žalovanému částku 50 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto zaplatit v 96 měsíčních splátkách po 826 Kč, řádně splácel v období od 12. 4. do 12. 8. 2024, poté platil již nepravidelně, poslední platbu zaplatil 17. 3. 2025, přičemž celkově na tento závazek zaplatil 9 960,38 Kč. Z důvodu prodlení žalobce úvěr zesplatnil ke dni 2. 9. 2025, žalovaný dluží dle výpočtové tabulky celkem 59 708,08 Kč, z toho jistina po splatnosti činí 46 110,50 Kč, naúčtované příslušenství připsaného k jistině 13 597,58 Kč, z toho úroky z úvěru 4 595,76 Kč, zákonné úroky z prodlení 2 227,35 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 774,46 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění ve všech případech podáním ze dne 7. 10. 2025, žalovaný si však výzvu nepřevzal.2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, neboť ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil.3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena v červenci 2020 rámcová smlouva o poskytování platebních služeb, na základě této se žalobce zavázal pro žalovaného zřídit a vést běžný účet včetně elektronické správy předmětného účtu, zároveň si účastníci sjednali i způsob vzájemné komunikace včetně hesla či autorizačního kódu. V listopadu 2022 poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč s měsíční splátkou 1 554 Kč, tento byl řádně splacen v průběhu r. 2024. V červnu 2023 požádal žalovaný o další úvěr, k tomuto vyplnil žádost s tím, že dosahuje příjmu 33 000 Kč a výdaje že činí 24 000 Kč, rovněž uvedl, že má jednu vyživovací povinnost k dítěti do 6 let, žalobce přepočítal nezbytné výdaje na částku 29 274 Kč zejména z účtu žalovaného za předcházející období 6 měsíců, smlouvu se žalovaným uzavřel, žalovaný se zavázal měsíčně splácet 1 448 Kč vždy do 15. dne v měsíci s tím, že úvěr splatí spolu i s úrokem 14,48 % ročně nejpozději do 2 let od uzavření smlouvy. Od října 2023 byl žalovaný s platbou v prodlení, od ledna 2024 byl již opakovaně v prodlení, byl na to upozorňován, fakticky zaplatil 30 488,32 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného v období před uzavřením smlouvy vyplývá, že platí alimenty 8 500 Kč a nájem 13 300 Kč měsíčně. Dne , datum, uzavřel žalovaný se žalobcem další smlouvu o úvěru na částku 30 000 Kč se splátkou 691 Kč měsíčně splatnou vždy do 30. dne v měsíci, zavázal se zaplatit úvěr do 5 let a 2 měsíců nejpozději, přičemž u stejného zaměstnavatele dosahoval příjmu téměř 38 000 Kč, žalobce pak počítal s výdaji ve výši 30 992 Kč. Žalovaný zaplatil celkem 12 547,14 Kč, přičemž poslední platbu provedl 30. 3. 2025, z důvodu prodlení žalobce smlouvu zesplatnil ke dni 2. 9. 2025. Dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru ve výši 50 000 Kč, tento se žalovaný zavázal zaplatit v 96 měsíčních splátkách po 826 Kč, celkem zaplatil 9 960,38 Kč, rovněž i v tomto případě žalobce z důvodu opakovaného prodlení v průběhu r. 2024 úvěr zesplatnil ke dni 2. 9. 2025, v říjnu 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení všech dlužných částek, nic dalšího však nezaplatil. Soud vycházel výlučně z listinných důkazů, zejména z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb včetně obchodních podmínek, z žádostí žalovaného o poskytnutí splátkových úvěrů, ze smluv o poskytnutí úvěrů včetně obchodních podmínek, z výpisů z úvěrového a běžného účtu, z výpočtových tabulek, z přehledu přijatých plateb, z výzev k plnění s doručenkami, z tabulek posuzování či zápisů z databáze BRKI.4. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce jako věřitel totiž po žalovaném nepožadoval důkazy k běžným výdajům zejména spojených s bydlením, tedy v daném případě za nájem a za všechny energie, jakož i k vyživovací povinnosti žalovaného. To vše za situace, kdy v červnu 2023 propočet žalobce k výdajům žalovaného činil 32 276 Kč /částky 29 274 Kč na nezbytné výdaje a 1 554 Kč na existující závazek z listopadu 2022 a 1 448 Kč na případný závazek ze smlouvy uzavřené fakticky 15. 6. 2023/, oproti příjmu žalovaného ve výši 33 000 Kč. Žalovanému pak měla zůstat k dispozici částka kolem 700 Kč měsíčně, tedy částka zcela jistě nedostačující na očekávatelné výdaje např. za různé nedoplatky energií, opravy či zakoupení nových věcí do domácnosti, výdajů spojených s léčbou. V březnu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru na částku 50 000 Kč, byl žalovaný se závazkem z 15. 6. 2023 v prodlení, neboť opakovaně od října 2023 splátky nehradil v dohodnutém termínu, tudíž si své povinnosti z předcházejících závazků neplnil, přesto s ním žalobce uzavřel další smlouvu o úvěru. Za tohoto stavu dospěl soud k závěru, že žalobce porušil §§ 86 odst. l, 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb., z důvodu jednání v rozporu s těmito zákonnými ustanoveními se jedná o absolutní neplatnost všech 3 úvěrových smluv dle § 588 občanského zákoníku. V tomto směru soud odkazuje i na rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 81/2019, 22 Co 295/2019 a 27 Co 477/2017. Za tohoto stavu soud posoudil nároky žalobce jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný přijal finanční prostředky bez právního důvodu, tudíž je povinen tyto vrátit. Ve vztahu k závazku z června 2023 žalovaný zaplatil celkem 30 488,32 Kč, tudíž z tohoto závazku zaplatil navíc 488,32 Kč, tudíž z tohoto závazku nelze ani na bezdůvodném obohacení ničeho žalobci přiznat, na závazek ze srpna 2023 žalovaný zaplatil celkem 12 547,14 Kč, k tomu je nutno připočítat částku 488,32 Kč, tudíž fakticky z