6 C 22/2026-20 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru ve výši 36 360 Kč skládající se z půjčené částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku 16 360 Kč, který měl žalovaný splácet v týdenních splátkách po 606 Kč, splátky však nedodržel, dosud zaplatil 8 300 Kč, k prodlení došlo ke dni 6. 11.2024, od tohoto data požaduje žalobce i zákonný úrok z prodlení.2. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků, žalobce se omluvil, žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán.3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě této žalovaný převzal od žalobce částku 20 000 Kč s tím, že úrok činí 3 960 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 400 Kč. Žalovaný se zavázal splácet týdně 606 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný až dosud zaplatil žalobci celkem 8 300 Kč, k dalšímu placení byl žalobcem upomínán. Soud vycházel zejména z formuláře, z evidenční karty klienta, z informací o smlouvě včetně plateb, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně podmínek, z podací knihy.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do dané částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Žalobce totiž nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, přičemž tuto povinnost mu ukládá shora citované zákonné ustanovení, z tohoto důvodu soud hodnotí úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, a to dle § 588 občanského zákoníku (srovnej s rozhodnutími KS Praha sp. zn. 27 Co 81/2019, 27 Co 477/2017, 22 Co 295/2019). Žalobce soudu předložil evidenční kartu klienta, ve které je pouze uvedeno, že výše příjmu je cca 26 098, celkové výdaje jsou ve výši 9 732 Kč (výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč + životní minimum ve výši 4 860 Kč). Z této karty dále vyplývá, že žalovaný doložil žalobci pouze svůj občanský průkaz, pracovní smlouvu a výpisy z účtu za 2 měsíce. Žalobce soudu nijak nedoložil, že by zkoumal uvedené výdaje žalovaného, případně jeho další výdaje (náklady na telefon, náklady na dopravu apod.) a zda mu tyto byly žalovaným doloženy. Za této situace soud nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný obdržel částku 20 000 Kč bez právního důvodu, až dosud zaplatil toliko 8 300 Kč, tudíž zbývá na úvěru zaplatit částku 11 700 Kč, zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1968 občanského zákoníku (výrok I.).7. Na druhé straně soud žalobu zamítl ohledně zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, neboť z neplatně sjednané smlouvy nemůže žalobci vzniknout nárok na zaplacení poplatku, který navíc soud hodnotí jako neurčitý, s tímto nárokem nemůže být ani žalovaný v prodlení, proto soud žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.).8. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl každý z účastníků úspěch zhruba v jedné polovině, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.