ECLI: ECLI:CZ:OSPB:2026:6.C.26.2026.1 Datum: 2026-05-20 Předmět: zaplacení 94 397 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 588 z. č. 89/2012 Sb., § 1968 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb. bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
O co šlo: zaplacení 94 397 Kč s příslušenstvím (§ 142 z. č. 99/1963 Sb., § 588 z. č. 89/2012 Sb., § 1968 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb.)
1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě této byla žalované poskytnuta částka 57 000 Kč, žalovaná se zavázala tento splácet v měsíčních splátkách po 3 491 Kč celkem ve 48 splátkách splatných vždy ke 14. dni v měsíci počínaje červencem 2024. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, jakož i dalších databází, na základě provedeného scoringu byl úvěr doporučen ke schválení. Žalovaná nedodržela podmínky smlouvy, zaplatila v srpnu a v září 2024 po 500 Kč, z důvodu prodlení žalobce úvěr zesplatnil k datu 17. 9. 2024, přičemž nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přerostly dle smluvního ujednání ke dni zesplatnění k nové jistině, která činila celkem 65 697,06 Kč. Po zesplatnění žalovaná zaplatila dne 14. 5. a 12. 6. 2025 po 100 Kč. Žalobce požaduje krom jistiny úvěru i smluvní pokutu ve výši 27 502 Kč, jakož i smluvní úrok ve výši 68,35 % ročně od 19. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 201 081 Kč.2. V průběhu řízení žalobce opakovaně žalobu částečně omezil a vzal zpět, celkem o zaplacení 35 253 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 7 751 Kč od 19. 9. 2024 do 19. 4. 2025, z částky 7 551 Kč od 20. 4. 2025 do 14. 5. 2025, z částky 7 451 Kč od 15. 5. 2025 do 12. 6. 2025, z částky 7 351 Kč od 13. 6. 2025 do zaplacení, jakož i se smluvním úrokem 48,35 % ročně z částky 57 000 Kč od 19. 9. 2024 do 12. 10. 2024.3. Žalovaná souhlasila se zaplacením tzv. bezdůvodného obohacení s tím, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť je v rozporu s dobrými mravy, rovněž žalobce jako věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, přičemž žalovaná zaplatila až dosud na předmětný závazek 1 400 Kč, tudíž výše bezdůvodného obohacení činí 55 600 Kč, tuto částku žalovaná požadovala zaplatit ve splátkách 300 Kč měsíčně z toho důvodu, že má ještě další jiné závazky, jakož i běžné měsíční výdaje spojené zejména s bydlením, tudíž není schopna vyšší částku splácet.4. Žalobce souhlasil se zaplacením ve splátkách 1 000 Kč měsíčně.5. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že v r. , Anonymizováno, žalovaná požádala žalobce o úvěr původně ve výši 250 000 Kč, k žádosti doložila výpis z účtu za předchozí 3 měsíce, jakož i výplatu starobního a vdovského důchodu od , právnická osoba, , adresa, ve výši , částka, , k výdajům mimo jiné i za bydlení byla zohledněna částka 9 481 Kč. Žalobce provedl hodnocení klienta mimo jiné i šetřením v různých registrech /NRKI, Solus, zjistil, že žalovaná žádala u jiných pěti finančních institucí o úvěr či půjčky, výše těchto činila 182 519 Kč. V červnu , Anonymizováno, účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru na částku 57 000 Kč, tato byla řádně žalované poskytnuta, žalovaná se zavázala měsíčně splácet 3 491 Kč vždy k 14. dni počínaje červencem 2024, fakticky zaplatila 8. 8. a 9. 9. 2024 po 500 Kč, dne 17. 4. 2025 zaplatila 200 Kč, dne 14. 5. a 12. 6. 2025 po 100 Kč /celkem zaplatila 1 400 Kč/. Žalobce opakovaně žalovanou vyzýval k zaplacení dlužných splátek, ke dni 17. 9. 2024 úvěr zesplatnil, opět vyzval žalovanou k zaplacení všech dlužných částek včetně smluvního úroku, rovněž vyzval žalovanou k zaplacení před podáním žaloby k soudu. Žalovaná krom starobního a vdovského důchodu pobírá příspěvek na bydlení, který v březnu 2026 činil , částka, , rovněž pobírá ukrajinský důchod, který byl vyplacen ve 4. kvartálu r. 2025 a v 1. kvartálu r. 2026 ve výši , částka, . Za bydlení zejména za nájem platí přes 13 000 Kč, k tomu elektřinu 900 Kč, nedoplatek za vodu a teplo za r. 2025 činil 4 331 Kč. Na další závazky od různých společností platí kolem 2 000 Kč měsíčně. Záležitost se žalobcem se snažila bezúspěšně vyřešit prostřednictvím finančního arbitra, rovněž žádala o splátkový kalendář. Soud vycházel výlučně z listinných důkazů, tedy z předsmluvního formuláře, z informací pro klienta, z hodnocení klienta a výpisů z registru, ze smlouvy o úvěru včetně dodatku č 1, ze splátkového kalendáře, z výzev k plnění, z dopisu o zesplatnění, z předžalobní výzvy včetně podacích archů, z výpisů z účtu, z potvrzení o zahraniční platbě, ze záznamu o provedených transakcí, z poštovní poukázky či přehledu vyúčtování, ze shodného tvrzení účastníků.6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce totiž jako věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, která fakticky doložila své příjmy představující důchod, s ohledem na věk žalované jsou objektivně její výdělečné možnosti značně omezeny, na druhé straně žalovaná nedoložila a žalobce jako věřitel nepožadoval prakticky žádné důkazy k jejím pravidelným výdajům, zejména spojených s bydlením, energiemi či telefonem, neposledně žalobce nezkoumal ani další závazky žalované, na základě kterých měla žalovaná platit značné částky. Objektivně žalovaná totiž neměla fakticky k dispozici finanční prostředky, na základě kterých by mohla jakýkoli další závazek splácet. Za této situace žalobce porušil shora citovanou zákonnou povinnost, z tohoto úvěru soud úvěrovou smlouvu hodnotí jako absolutně neplatnou, a to dle § 588 občanského zákoníku, přičemž soud přihlédl i k rozhodnutím KS Praha sp.zn. 27 Co 81/2019, 27 Co 477/2017, 22 Co 295/2019. Nároky žalobce soud posoudil jako tzv. bezdůvodné obohacení, neboť žalovaná z důvodu absolutně neplatné smlouvy přijala finanční prostředky bez právního důvodu, z poskytnuté částky 57 000 Kč vrátila toliko 1 400 Kč, tudíž výše bezdůvodného obohacení činí 55 600 Kč, s tímto peněžitým plněním je zcela jistě v prodlení, tudíž soud žalobci přiznal i zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek dle § 1968 občanského zákoníku, a to v návaznosti i na částečné splácení v období po zesplatnění ze dne 17. 9. 2024, kdy žalovaná byla vyzvána k zaplacení všech dlužných částek. Podle § 160 odst. l o.s.ř. soud umožnil zaplatit žalované dluh ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, kdy výše splátek je násobně nižší než původně sjednaná splátka ve výši téměř 3 500 Kč, zároveň je v zájmu věřitele, tedy žalobce, /který se splátkou 1 000 Kč souhlasil/, aby dluh byl zaplacen v přiměřené lhůtě do 10 let i s přihlédnutím k zákonnému úroku z prodlení. V případě nezaplacení některé ze splátek, se stává splatný celý zbytek dluhu. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno.9. Ve výroku III. soud řízení zastavil o zaplacení 35 253 Kč se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek, jakož i části smluvního úroku, neboť v této části vzal žalobce žalobu zpět, proto soud řízení částečně zastavil postupem dle § 96 odst. 2 o.s.ř.10. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť z důvodu absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru nemohl platně žalobci vzniknout nárok na zaplacení smluvního úroku či smluvní pokuty, s těmito nároky nemůže být žalovaná v prodlení, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku II. shora uvedeno.11. Podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soud rozhodl o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku žalobci, a to ve vztahu k částečnému zastavení řízení, soud si musí ponechat 20 %, minimálně však 1 000 Kč, tudíž vrací žalobci na soudním poplatku 742 Kč /výrok IV./.12. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měla větší úspěch žalovaná, je totiž nutno přihlédnout i k tzv. příslušenství představující mimo jiné vysoký smluvní úrok do částky 201 081 Kč, žalované však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého /výrok V./.