Okresní soud v Příbrami 7 C 80/2026-42 – Zaplacení 12 000 Kč

Žalobce se svou žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 3. 2026 domáhal po žalované zaplacení částky 12 000 Kč s odůvodněním, že na základě rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, byl povinen na své náklady pokácet stromy na pozemku žalované, které kvůli špatnému stavu a zanedbané údržbě ohrožovaly pádem nemovitosti žalobce a životy osob na jeho pozemku. Za tuto činnost zaplatil žalobce částku ve výši 12 000 Kč. Tímto se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Zároveň žalobce požadoval úhradu nákladů řízení.2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15. 5. 2026 uvedla, že žalobu považuje za nedůvodnou. Sdělila, že žije s nezaměstnaným synem ve společné domácnosti a jejím jediným příjmem je částečný invalidní důchod. Žalobci bylo Městským úřadem v , adresa, nařízeno, aby na svůj náklad provedl kácení 22 stromů označených na lesním pozemku žalované. Proti uvedenému rozhodnutí se však žalobce neodvolal a své povinnosti vyhověl. Z pohledu žalované tak není aplikace ustanovení o bezdůvodném obohacení možná.3. Žalobce ve svém podání ze dne 22. 6. 2026 dále doplnil, že v rámci místního šetření, které bylo podkladem pro vydání rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, ze dne 26. 9. 2025, bylo konstatováno, že jediným možným způsobem, jak eliminovat riziko pádu stromů nebo jejich částí, je jejich pokácení. Redukce koruny nepřicházela do úvahy, neboť ořez by musel být radikální a odstranění silných větví by bylo vstupní branou pro dřevokazné houby, čímž by se ještě zvýšila možnost pádu do okolí. Pokud je v rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, uvedeno, že pokácení stromů bude provedeno na náklad ze strany žalobce, nelze toto vykládat k jeho tíži, ale naopak je třeba kvitovat, že žalobce postupoval v souladu s platnou právní úpravou, kdy se obrátil na příslušný správní úřad, který aplikoval § 22 lesního zákona, neboť tato úprava má přednost před obecnou úpravou dle občanského zákoníku. Žalovaná nejednala tak, aby tato situace nenastala, nechovala se dostatečně obezřetně a žalobci tak vznikla škoda v podobě nákladů vynaložených na pokácení stromů. Žalobce má za to, že bylo prokázáno, že skutečně hrozila újma v podobě pádu stromů na pozemek žalobce. Pokud by k tomu skutečně došlo, mohlo dojít k újmě, která by byla značně vyšší, než jsou náklady, které žalobce nyní po žalované požaduje. Žalovaná se chovala po celou dobu laxně, když ponechala stromy bez jakékoliv údržby, ačkoliv je jejich vlastníkem. Skutečnost, že žalovaná je nemajetná a jejím jediným příjmem je částečný invalidní důchod, nezbavuje dle žalobce žalovanou povinnosti uhradit vzniklou škodu.4. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci. Z rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, ze dne 16. 9. 2025, č.j. , Anonymizováno, –, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, č. účtu, –, Anonymizováno, , bylo zjištěno, že , právnická osoba, , adresa, , Odbor životního prostředí, jako orgán státní správy lesů na základě podnětu žalobce rozhodl podle lesního zákona o rozsahu a způsobu zabezpečovacích opatření k zajištění bezpečnosti osob a majetku a o tom, kdo ponese náklady s tím spojené, přičemž žalobci jako vlastníku ohrožených nemovitostí uložil povinnost za účelem ochrany zdraví a života a zabezpečení pozemku a staveb před škodami způsobenými možnými pády stromů nebo jejich částí na lesním pozemku ve vlastnictví žalované provést na svůj náklad kácení 22 stromů označených oranžovým reflexním sprejem, a to v termínu od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí do 31. 12. 2025. Dále bylo rozhodnuto, že stromy, které budou káceny, zůstávají i nadále majetkem žalované.5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 2. 2026 bylo zjištěno, že z účtu žalobce byla na protiúčet zaslaná částka 12 000 Kč se zprávou pro příjemce , Anonymizováno, , Anonymizováno, kácení.6. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 2. 2026 a podacího lístku ze dne 19. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 12 000 Kč z důvodu toho, že žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, neboť žalobce za ni uhradil náklad, který byla povinna nést žalovaná jako vlastník rizikové věci k zajištění bezpečnosti okolí.7. V daném případ postupoval soud dle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), a to konkrétně dle ustanovení § 22 odst. 1, podle kterého vlastníci nemovitostí nebo investoři staveb a zařízení jsou povinni provést na svůj náklad nezbytně nutná opatření, kterými jsou nebo budou jejich pozemky, stavby a zařízení zabezpečeny před škodami způsobenými zejména sesuvem půdy, padáním kamenů, pádem stromů nebo jejich částí, přesahem větví a kořenů, zastíněním a lavinami z pozemků určených k plnění funkcí lesa; tato opatření jsou oprávněni provést i na pozemcích určených k plnění funkcí lesa. Rozsah a způsob zabezpečovacích opatření stanoví orgán státní správy lesů, pokud není podle zvláštních předpisů18 příslušný jiný orgán státní správy. Vlastník pozemků určených k plnění funkcí lesa je povinen provedení opatření strpět.8. Předmětné ustanovení vymezuje rozsah prevenční povinnosti vlastníka nemovitostí ohrožených působením jevů vyplývajících ze zvláštní povahy lesa jako přírodního prostředí a rozsah práv a povinností vznikajících v této souvislosti vlastníkům lesa. Jde o soubor pravidel soukromoprávní povahy v jinak převážně veřejnoprávním předpisu, sloužící jako východisko pro určení osoby odpovědné za újmu, která vznikne na ohrožených nemovitostech působením vlivů lesa. V citovaném ustanovení je zakotvena povinnost vlastníka ohrožených nemovitostí provést nezbytně nutná opatření na svůj náklad, čemuž odpovídá i výrok rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, ze dne 16. 9. 2025, z jehož odvodnění plyne, že správní orgán na ústním jednání spojeným s ohledáním věci na místě samém přítomné seznámil s tím, že k eliminaci rizika vzniku škody poškozením pozemku žalobce a ohrožení života a zdraví osob tento pozemek užívající pádem stromů nebo větví nacházejících se na pozemku žalované může dojít pouze pokácením těchto stromů, které bude hradit vlastník ohrožených nemovitostí, tedy žalobce, a to bez nároku na dřevní hmotu. Zároveň byl žalobce poučen, že kácení zajistí a uhradí pouze v rozsahu označených stromů, s čímž žalobce souhlasil. Proti uvedenému rozhodnutí bylo možno podat odvolání, což žalobce neučinil.9. Zde soud odkazuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1614/2024, kdy odpověď na otázku, zda, a případně do jaké míry § 22 lesního zákona zprošťuje vlastníka lesního pozemku povinnosti předcházet škodlivému působení lesa na sousední pozemek, závisí na úvaze o tom, jakými jevy, jež má na mysli § 22 lesního zákona, mohou být škody způsobeny. Měla-li by odpovědnost vlastníka lesa být vyloučena zcela, muselo by dané ustanovení pokrývat veškeré myslitelné škody, které může pozemek způsobit, a tedy i projevy, které je mohou vyvolat. Tak tomu však není. Výčet možných hrozících nebezpečí, před nimiž je povinen ochránit své pozemky vlastník pozemku sousedícího s lesem, není v citovaném ustanovení taxativní, a jsou v něm vyjmenovány důsledky, které může způsobit svému okolí především les sám o sobě, svou existencí, růstem stromů a jejich degradací, poškozením či pádem, narušením lesní půdy a jejím sesuvem či pádem kamenů nebo lavin z povrchu (svažitého) lesního pozemku na pozemek sousední. Jde tedy o jevy, související s využitím zemského povrchu pro existenci lesního ekosystému. Z příkladů uvedených v § 22 lze dovodit, že přirozeným dějům souvisejícím s povrchem lesního pozemku včetně lesního porostu, které mohou nepříznivě působit na sousední pozemky, se podle daného ustanovení má bránit (a to jen nezbytně nutnými opatřeními) vlastník ohroženého pozemku. Lze-li ohrožení podřadit pod takto vymezenou hypotézu, pak je třeba danou situaci posoudit podle § 22 lesního zákona jako speciálního ustanovení, a nikoli podle obecných ustanovení občanského zákoníku (§ 2901 a § 2903). Jsou-li totiž naplněny podmínky pro použití zvláštní právní úpravy, musí se tato úprava aplikovat a nelze použít úpravu obecnou. Naopak, nejsou-li naplněny podmínky aplikace zvláštní úpravy, nelze ji použít a je na místě postupovat podle úpravy obecné. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 20/21, bod 160, a dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1807/99, a ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 39/2002).10. V daném případě tak dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobci jako vlastníku ohrožených nemovitostí uložil správní orgán zcela v souladu s ustanovením § 22 odst. 1 lesního zákona povinnost provést kácení stromů na svůj náklad. S uvedeným byl žalobce v rámci ohledání na místě samém seznámen a proti rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, nikterak podáním opravného prostředku nebrojil. V rámci řízení před soudem se tak nelze domáhat úhrady vynaložených nákladů za kácení stromů po žalované, které nebyla rozhodnutím správního orgánu žádná povinnost uložena, proto se na úkor žalobce nemohla jakkoli bezdůvodně obohatit. Veškeré další námitky, které žalobce v průběhu tohoto řízení vznesl, nejsou pro rozhodnutí soudu v dané věci relevantní, když tyto měl žalobce uplatnit nejpozději v průběhu správního řízení vedeného před Městským úřadem v , adresa, . Soudu tak nezbylo, než žalobu zamítnout.11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhod podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, avšak žádné náklady jí doposud nevznikly.