4 C 160/2022-52 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 17 538,36 Kč s příslušenstvím, když žalovaný uzavřel dne 21. 2. 2020 se společností [právnická osoba] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 8 917 Kč. Celková částka tedy činila 18 917 Kč, což se zavázal zaplatit v 52 týdenních splátkách. Žalovaný uhradil celkem 6 000 Kč, když tyto platby 2 4 C 160/2022 byly započteny ve výši 2 237,77 Kč na jistinu, která tak byla ponížena na 7 762,23 Kč, a další platby ve výší 3 762,23 Kč byly započteny na poplatky spojené s poskytnutím úvěru, které byly poníženy na 5 154,77 Kč a jsou požadovány pouze ve výši 4 776,13 Kč. Mezi účastníky potom byla dohodnuta smluvní pokuta ve výší 0,1% denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky. Požadována je pouze v částce 5 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Současně byl vyzýván k zaplacení dluhu, nejdéle do 17. 3. 2022. Žalovaná částka je složena z jistiny 7 762,23 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 4 776,13 Kč, kapitalizované smluvní pokuty 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výší 423,28 Kč. Dále žalobce požaduje smluvní úrok ve výši 88% z jistiny a zákonný úrok z prodlení 11,75%. 2. Elektronický platební rozkaz v dané věci nebyl vydán, neboť žaloba je v rozporu s dobrými mravy a vysoké úroky by byly důvodem, pro částečné zastavení v případném exekučním řízení, jak již rozhodoval Ústavní soud. 3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k jednání se nedostavil, bylo proto rozhodováno podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti, na základě listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřeném dle ust. § 2390 a násl. o.z. ze dne 21. 2. 2020 vyplývá, že mezi [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se potom zavázal v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit dalších 8 917 Kč za poplatky související se zápůjčkou, a to za rozšířenou doplňkovou službu, komfortního a flexibilního splácení 2 316 Kč, úrok 5 101 Kč, za zpracování úvěru 1 500 Kč. Žalovaný se celkovou částku 18 917 Kč zavázal splácet v 52 týdenních splátkách po 364 Kč s tím, že byl sjednán 88% úrok. Roční procentní sazba nákladů na tento spotřebitelský úvěr potom činila 19 792 %. V článku 6.1., účastníci sjednali, že pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, má [anonymizováno] právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut. Dle karty plateb žalovaného je zřejmé, že žalovaný zaplatil dne 3. 3. 2020 částku 1 000 Kč, dne 13. 4. 2020 částku 1 000 Kč, dne 15. 5. 2020 částku 3 000 Kč, dne 27. 8. 2021 částku 1 000 Kč. Žalovaný potom vyplnil zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, ve kterém uvedl, že pracuje, že tedy má zdroj příjmů, předložil výplatní pásky. Jak je potom zřejmé, žalobce prováděl lustrum seznamu exekucí, výpis ze živnostenského rejstříku a dalších rejstříků týkajících se, posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce potom předložil výpočet smluvní pokuty a úroku, smlouvu o postoupení pohledávky a doklad, že toto bylo žalovanému sděleno. Žalovanému pak byly zasílány výzva k zaplacení dluhu a předžalobní upomínka. 5. Na základě prováděného dokazování lze dospět k skutkovému závěru, že mezi s právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tento mu byl poskytnut, a žalovaný se zavázal jej splácet za určitých podmínek, když své povinnosti nedostál. Z provedeného dokazování potom lze dospět i k skutkovému závěru, že právní předchůdce posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr, a tento své povinnosti dostál. Podle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je tedy z úřední moci povinen zkoumat, zda právní 3 4 C 160/2022 jednání, jemuž se má dostat ochrany je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Problematika spotřebitelských úvěrů, které poskytují nebankovní instituce se sice posuzuje především v exekučním řízení, nicméně jsou již i rozhodnutí, kdy stanovisko Ústavního soudu či Nejvyššího soudu jsou zcela zřejmá. Ústavní soud například v nálezu spisové značky III ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že je úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN 115,32 naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je na místě přistoupit k zastavení exekuce. Obdobně postupoval i Nejvyšší soud, když dle jeho názoru již 60% ročně je hranice, která je v rozporu s dobrými mravy. Právní závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu jsou sice vysloveny v rámci exekučního řízení, avšak podle současného právního posuzování, je posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru nutno přesunout už do řízení nalézacího, v němž je vydáno meritorní rozhodnutí a které je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny aspekty. V celkovém pohledu je smlouva značně nevyvážená. Administrativa tohoto typu smlouvy, je velice jednoduchá, rychlá, nemůže přinášet žádné zvýšené náklady. Jedná se o vyplnění a podepsání formuláře, pouze s několika málo dopisovanými údaji. Odměna za hotovostní inkaso splátek je také nepřiměřená, neboť ze mzdových listů vyplývá, že žalovaný pobíral měsíční mzdu. Zavázal se platit týdenní hotovostní splátky, což nemá žádný důvod. Dohodnutý 88% úrok je potom dle současné judikatury nepochybně v rozporu s dobrými mravy. Vztah mezi věřitelem a dlužníkem je v tomto případě, tak nevýhodný a nevyvážený, že se dostává do rozporu s dobrými mravy. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je ve smyslu ust. § 588 o.z. absolutně neplatná v rozporu s dobrými mravy. Tuto neplatnost je potom nutno dovozovat k celé smlouvě, protože jednotlivé ujednání smlouvy tvoří jeden celek. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila V daném případě naprosto nepochybně byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž 6 000 Kč z této částky již zaplatil. Právní předchůdce žalobce poskytl finanční prostředky na základě právního vztahu, který byl shledán neplatným, a je proto na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Vzhledem k tomu, že byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a vráceno bylo 6 000 Kč, je na místě přiznat žalobci částku 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak bylo rozhodnuto. Soud na základě prováděného dokazování proto dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a přiznal žalobci právo na zaplacení částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 3. 2022, na základě výzvy žalobce, když k 17. 3. 2022 požadoval částku za zaplacenou. Pokud se žalobce domáhal dalšího placení, a to zejména částky 13 538,38 Kč a úroků z prodlení a sjednaných úroků, soud návrh v tomto rozsahu zamítl. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl ve věci větší úspěch, avšak žádné náklady mu nevznikly postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože mu žádné nevznikly. 8. Žalovanou částku soud uložil zaplatit žalovanému v zákonné lhůtě 3 dní ve smyslu ust. § 160 o.s.ř..