4 C 118/2023-21 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 25 194 Kč s příslušenstvím, když žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] dne 19. 12. 2008 smlouvu o půjčce, na základě které jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, které převzala hotově v den uzavření smlouvy. Spolu s jistinou se zavázala splatit i souhrnný poplatek ve výši 18 792 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství, zavázala se tedy vrátit 2 4 C 118/2023 45 790 Kč, a to v týdenních splátkách. Žalovaná půjčku ani příslušenství řádně nesplácela, a ke dni splatnosti poslední splátky, tedy k 25. 12. 2009 závazek plněn nebyl. Původnímu věřiteli byla uhrazena pouze částka 20 598 Kč, která byla zahrnuta na souhrnný poplatek 18 792 Kč a jistinu 1 806 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky, byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná informována. Žalobce se tedy domáhal zaplacení částky 25 194 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015. 2. Žalovaná se k jednání nedostavila, ani se neomluvila. Soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu a provedených důkazů. 3. Ze strany žalobce byla předložena smlouva o půjčce ze dne 19. 12. 2008, na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 27 000 Kč s tím, že tato se zavázala vrátit celkem 45 792 Kč, v týdenních splátkách po 864 Kč, RPSN činilo 206,8 %. Dále ze strany žalobce byly předloženy smluvní podmínky ke smlouvě o půjčce, smlouva o postoupení pohledávek a přílohy této smlouvy, oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínka. 4. Na základě prováděného dokazování vycházeje zejména z tvrzení žalobce, má soud za prokázané, že žalované bylo půjčeno 27 000 Kč. Tato splatila 20 586 Kč, když se zavázala vrátit 45 792 Kč, a to v týdenních splátkách. 5. Soudy jsou povinni v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práva povinností plynoucí ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 o. z.. Jak vyplývá ze smlouvy o půjčce, žalované bylo půjčeno 27 000 Kč, avšak tato se zavázala vrátit celkem 45 792 Kč, přičemž RPSN 206,8 %. Za této situace lze dospět k závěru, že smluvní povinnosti žalované ve svém součtu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, když zejména RPSN převyšuje běžnou úrokovou míru. Smlouva je tedy absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tuto neplatnost je nutno dovozovat k celé smlouvě, protože jednotlivá ujednání tvoří provázaný celek. Vzhledem k tomu, že soud považuje smlouvu za neplatnou vycházel z pravidel bezdůvodného obohacení dle § 2991 a§ 2993 o. z.. Vzhledem k tomu, že žalované bylo poskytnuto 27 000 Kč, a tato zaplatila 20 598 Kč, uložil soud žalované zaplatit částku, ohledně které došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši 6 402 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení, tak jak je žalováno. Pokud se žalobce domáhá zaplacení další částky, a to částky 18 792 Kč včetně zákonných úroků z prodlení v jednotlivých měsících, tak jak byly specifikovány v návrhu, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl. 6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.