4 C 89/2023-21 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 11 875 Kč s příslušenstvím, když žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne 22. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky, a to ve výši 7 000 Kč. 2 4 C 89/2023 V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se zavázal zaplatit částku ve výši 8 251 Kč, což představuje součet kapitalizovaných úroků, co zapůjčené peníze ve výši 3 570 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,41 % ročně, dále částku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a částku za služby komfortního splácení 1 621 Kč. Celkovou částku se zavázal hradit v 52 týdenních splátkách po 294 Kč. Žalovaný svůj dluh nesplácel. Ke dni 23. 4. 2021 činil dluh na jistině 6 500 Kč a dlužný poplatek 7 751 Kč. Po tomto datu bylo ještě zaplaceno 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Žalobce tedy požaduje částku 11 875 Kč, se stávající z dlužné jistiny 6 367,89 Kč a dlužného poplatku ve výši 5 507,11 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 305,64 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 402,39 Kč, a dále sjednané úroky 25,41 % z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z jistiny. 2. Žalovaný se k jednání nedostavil. Soud proto vycházel dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 22. 11. 2020 vyplývá, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Tento se zavázal tuto částku spolu s poplatkem ve výši 6 691 Kč hradit v týdenních splátkách po 294 Kč. Soudu byla předložena zákaznická karta, ze které vyplývá, že žalobce prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Smlouvou o postoupení pohledávky potom byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Před podáním žaloby byl vyzván k zaplacení dluhu. 4. Na základě prováděného dokazování má soud skutkově za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, když se žalovaný zavázal poskytnutou částku splácet, přičemž RPSN v daném případě činilo 22 721. Žalovaný přestal splácet. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. 5. Podle ust. § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Soud však je v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka povinen zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle ust. § 588 o. z.. Jestli-že jsou práva povinností plynoucí ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je potřeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 o.z.. V daném případě žalovanému bylo poskytnuto 7 000 Kč, a tento se zavázal vrátit celkovou částku 15 251 Kč v týdenních splátkách, když RPSN činí 22 721. Zavázal se tedy platit více než dvojnásobek půjčené částky. Okresní soud proto dovodil, že povinnosti, ke kterým se žalovaný zavázal ve svém součtu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem. S ohledem na to, že zejména sjednaná úroková míra a výše RPSN převyšuje běžnou úrokovou míru, a současně je sjednáno souběžně několik dalších sankcí za prodlení dlužníka, je na místě uzavřít, že smlouva o úvěru ze dne 22. 11. 2020 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tuto neplatnost je nutno dovozovat k celé smlouvě, protože v dané věci tvoří jednotlivé ujednání smlouvy provázaný celek. Soud proto žalobu posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení, když dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovanému nepochybně byla poskytnuta půjčka ve výši 7 000 Kč. Vycházeje z tvrzení žalobce ke dni 23. 4. 2021 činil dluh 6 500 Kč, přičemž po postoupení pohledávek žalovaný ještě zaplatil 1 000 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že dluh žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení činí 5 500 Kč, a uložil žalovanému tuto částku včetně kapitalizovaného úroku z prodlení a včetně zákonného úroku z prodlení od 29. 1. 2022 tak, jak je žádáno zaplatit, a to ve lhůtě 3 dní. Pokud se žalobce domáhá zaplacení dalších částek a dalšího úroku, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl. 3 4 C 89/2023 6. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.