Okresní soud v Pelhřimově 12 C 26/2026-54 – Náklady řízení

Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 85 045 Kč s příslušenstvím, když s žalovanou uzavřel dne 24. 9. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo 24. 9. 2025. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru s úrokovou sazbou 73,60 % v měsíčním splátkách po 4 169 Kč. Žalovaná své povinnosti neplnila. Před schválením úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná neuhradila nic. Poté se přes výzvy dostala do prodlení a úvěr byl zesplatněn. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den v prodlení s její úhradou. Smluvní pokuta tedy činí 12 700,05 Kč a částku 998 Kč.2. Žalovaná se k jednání nedostavila ani neomluvila, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal, a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, vyplývá, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru, na základě které žalované byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Tato se zavázala vrátit celkem 150 084 Kč, a to v měsíčních splátkách po 4 169 Kč. Mezi účastníky byla dohodnuta zápůjční úroková sazba 73,60 %, přičemž RPSN činilo 98,49 %. Mezi účastníky potom byla sjednána i smluvní pokuta. Žalobce dále zaslal dodatek ke smlouvě a technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu, oznámení o schválení úvěru, dodejka k oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, ověření v registru SOLUS a NRKI. Dále byla předložena karta klienta, výzva k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru zaslaná žalované, oznámení o zesplatnění úvěru, podací arch, předžalobní výzva.4. Na základě prováděného dokazování má soud skutkově za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, a že částka 60 000 Kč byla žalované skutečně poskytnuta. Před uzavřením úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Ze samotného tvrzení žalobce vyplývá, že do data zesplatnění úvěru bylo žalovanou uhrazeno 0 Kč. Za nesporné potom má soud i to, že žalované byla poskytnuta částka 60 000 Kč a tato se zavázala vrátit celkem 150 084 Kč, když zápůjční úroková sazba byla dohodnuta na 73,60 %. Žalovaná dluh nesplácela, proto byl úvěr ze zesplatněn. Žalovaná byla vyzývána k zaplacení dlužné částky, byla jí zaslána předžalobní upomínka.5. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práv a povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z.. Při absolutní neplatnosti smlouvy nastupuje režim bezdůvodného obohacení, který ve smyslu ust. § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Mezi účastníky byla sjednána zápůjční úroková sazba 73,60 % a RPSN 98,49 %. Jedná se o úrok, který podstatně převyšuje obvyklé úrokové sazby uplatněné bankami při poskytování úvěru. Již z tohoto pohledu je nutno považovat smlouvu za absolutně neplatnou. Žalované byla poskytnuta částka 60 000 Kč, v rámci splátek nezaplatila nic. V rámci režimu bezdůvodného obohacení tedy žalobce může požadovat pouze to, co žalované poskytl. Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit částku 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,50 % ročně od 16. 1. 2026 do zaplacení, neboť do prodlení se dostala až po předžalobní upomínce. Pokud se žalobce domáhá další částek a úroků, soud návrh v tomto rozsahu zamítl, neboť všechny požadované nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, již nelze přiznat. Žalovanou částku soud uložil žalované zaplatit podle ust. § 160 o.s.ř. v zákonné lhůtě 3 dní.6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce měl úspěch pouze částečný a částečně byla žaloba zamítnuta. Bezdůvodné obohacení potom uložil žalované zaplatit ve lhůtě třech dní od právní moci rozsudku.