51 C 338/2019-23 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Podanou žalobou se žalobkyně v soudním řízení domáhá na žalované straně zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že uzavřela se žalovanou stranou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, na základě které žalované straně zřídila a vedla bankovní účet a současně jí umožnila čerpat z účtu revolvingový úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Žalovaná strana podle obsahu žalobních tvrzení čerpala kontokorentní úvěr. S úhradou smluvních závazků se dostala do prodlení, žalobkyně proto využila svých smluvních oprávnění, úvěr tzv. zesplatnila a žalovanou stranu vyzvala k úhradě celkové dlužné částky. Jelikož žalovaná strana dluh neuhradila, požaduje žalobkyně jeho zaplacení v soudním řízení a to včetně sjednaného úroku z úvěru a to za vymezené období, když tento nárok částečně kapitalizovala.2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila.3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:Žalobkyně uzavřela se žalovanou stranou smlouvu o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty a žalovaná strana se zavázala nepřekročit výši povoleného debetního zůstatku, na běžném účtu udržovat sjednaný minimální měsíční kredit a vyčerpané peněžní prostředky bance vrátit. Účastníci sjednali úročení povoleného debetního zůstatku úrokovou sazbou, jakož i úročení nepovoleného debetního zůstatku a právo banky na smluvní pokutu za každý den překročení povoleného debetního zůstatku na běžném účtu dle smlouvy, ve vazbě na aktuální Sazebník banky. Účastníci dále sjednali právo banky převést nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu na úvěrový účet a peněžní prostředky na úvěrovém účtu dále úročit úrokovou sazbou stanovenou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky banky (dále jen „OP“), ve kterých účastníci sjednali právo banky smlouvu ukončit odstoupení od smlouvy pro případ, že klient (žalovaný) porušil podstatným způsobem své povinnosti vůči bance, za něž se mimo jiné považuje porušení závazků vyplývajících z podmínek nebo ze smlouvy, event. jiných ujednání mezi ním a bankou. Odstoupení v takovém případě nabývá účinnosti jeho doručením klientovi (viz. čl. 84 VOP). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná strana na běžném účtu čerpala peněžní prostředky do nepovoleného debetu. Žalobkyně proto v souladu s Obchodními podmínkami od Smlouvy odstoupila a žalovanou stranu vyzvala k úhradě celkové dlužné částky, současně peněžní prostředky představující nepovolený debetní zůstatek převedla na úvěrový účet žalované strany, o čemž jí rovněž písemně vyrozuměla.5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům.9. V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci, resp. žalobkyně a žalovaná strana uzavřely smlouvu o osobní kreditní kartě, kterou žalobkyně umožnila žalované straně čerpání peněžních prostředků formou vydané kreditní karty, tj. poskytla jí do povolené výše úvěr. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, tj. jako smlouvu o úvěru. Žalovaná strana na základě této smlouvy čerpala úvěr. V řízení bylo dále prokázáno, že účastníci sjednali podmínky pro poskytnutí úvěru a jeho vrácení, jakož i následky porušení těchto povinností. Žalovaná strana porušila svoje smluvní povinnosti, když v rozporu se smluvním ujednáním úvěr řádně a včas nesplácela. Žalobkyně proto postupovala zcela v souladu se smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvě a v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, od smlouvy odstoupila a žalovanou stranu vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky. Vzhledem k tomu vznikla žalované povinnost vrátit dosud nesplacenou část poskytnutého úvěru, včetně sjednaného úroku, smluvní pokuty a poplatků, jak je v žalobě požadováno. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila, dostala se do prodlení a žalobkyni v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v pozdějším znění. Povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky trvá pro žalovanou až do jejího úplného uhrazení.10. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, jakož i vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci soud žalobě výrokem I. rozsudku zcela vyhověl.11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Přiznaná částka sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 104 Kč, dále z odměny za právní zastoupení advokátem a to za 3 úkony právní služby ve výši 2 220 Kč/1 úkon, tj. předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby (ust. § 7 ve vazbě na ust. § 11 vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb.) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 300 Kč/1 úkon (ust. § 13 odst. 2 vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb.), vše, s výjimkou soudního poplatku, zvýšené o DPH ve výši 21% vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, celkem tedy 10 251,60 Kč (viz. nález Ústavního soudu ČR ze dne 17.4.2012, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů ČR dne 7.5.2013, částka 52, č. 116).12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyni, jíž byla náhrada nákladů řízení přiznána, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaná strana je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.13. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.14. Závěrem soud dodává, že účastníkům řízení ani po vydání tohoto rozsudku nic nebrání v tom, aby žalobkyně na základě vzájemné dohody umožnila žalované straně úhradu přiznaného nároku v jiné lhůtě, příp. ve splátkách, které si účastníci sami dohodnou.