13 C 166/2019 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. V předmětné věci podal každý z účastníků žalobu, přičemž žaloba žalované ze dne [datum] byla původně projednávána pod sp. zn. 21 C 126/2019. Následně byla žaloba žalované spojena v souladu s § 250b odst. 1 o.s.ř. s žalobou podanou žalobkyní dne 1.8.2019 pod sp. zn. 13 C 166/2019. 2. Řízení ohledně žaloby žalobkyně bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 4.6.2021, č.j. 13 C 166/2019-65 zastaveno, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek za podanou žalobu ve stanovené lhůtě. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Nadále je tak řízení vedeno pouze ohledně žaloby podané žalovanou původně pod sp. zn. 21 C 126/2019. 3. Žalovaná se touto žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by soud nahradil nález finančního arbitra ze dne 25. 5. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo] potvrzený rozhodnutím o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 17. 7. 2019, a to výroku II. a III. tak, že žalobkyně, [právnická osoba], je povinna žalobci, [jméno] [příjmení], zaplatit částku ve výši 91 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 91 200 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že byla výše uvedenými rozhodnutími finančního arbitra dotčena na svých právech. Žalovaná se návrhem k finančnímu arbitrovi ze dne [datum] domáhala určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] a dále vydání bezdůvodného obohacení ve výši 91 200 Kč s úrokem z prodlení, neboť pojistná smlouva je neplatná. Finanční arbitr však z důvodu akceptace námitky promlčení ze strany žalobkyně přiznal žalované pouze část nároku ve výši 36 480 Kč. Žalovaná má za to, že finanční arbitr dospěl k napadenému výroku nezákonným postupem, neboť se odmítl zabývat skutkovým tvrzením žalobce a dále nedostatečným zjištěním skutkových okolností, nesprávným právním posouzením skutkového stavu, který svědčí o úmyslu žalobkyně bezdůvodně se obohatit a o nemravnosti námitky promlčení vznesené žalobkyní. Žalovaná má tedy za to, že finanční arbitr postupoval nesprávně, pokud v rozhodnutí o námitkách zamítl námitky žalované, jakož i žalobkyně, k závěru o neplatnosti pojistné smlouvy dospěl bez zjištění skutkového stavu, a nesprávně posoudil otázku promlčení práva žalované na vydání bezdůvodného obohacení. Rozhodnutí o námitkách bylo žalované doručeno dne [datum]. Žalovaná spatřovala neplatnost pojistné smlouvy na základě jiných důvodů než finanční arbitr, který se jí vznesenými důvody neplatnosti smlouvy vůbec nezabýval. Žalovaná má za to, že neplatnost smlouvy byla zejména ve skutečnosti, že nebyla sjednána nákladová a poplatková struktura pojištění a rizikového pojistného v pojistné smlouvě, což způsobilo neurčitost ujednání ohledně rozsahu pojistného plnění v případě pojistné události ve smyslu § 2 zákona o pojistné smlouvě při sjednání rozsahu pojistného plnění. Žalovaná nebyla před podpisem smlouvy seznámena s pojistně technickými zásadami a přehledem poplatků, pojistná smlouva dále neobsahovala konkrétní výši počátečních a správních nákladů a rizikového pojistného či způsob jejich sjednání. Z důvodů absence rizikové složky jako esenciální složky pojistné smlouvy je pojistná smlouva jako celek absolutně neplatná. Žalovaná má dále za to, že žalobkyně měla již od počátku v úmyslu se na žalované bezdůvodně obohatit. Dále je žalovaná přesvědčena, že žalobkyní vznesená námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy a finanční arbitr k této neměl přihlížet. Na vyjádření žalobkyně žalovaná dále setrvala na svých tvrzeních, k argumentaci žalobkyně usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399 žalovaná uvedla, že argumentace není přiléhavá a zdůraznila, že k námitce promlčení je nutné přistupovat individuálně. Žalovaná namítala, že žalobkyně nemůže důvodně vznést námitku promlčení, neboť se námitkou promlčení nedomáhá právní jistoty nabytých práv a povinností v dobré víře. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, a dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2014, sp. zn. 28 Cdo 1003/2014. Má za to, že žalobkyně měla v době uzavření pojistné smlouvy zákonnou povinnost zřídit a udržovat funkční a efektivní řídící a kontrolní systém, při jehož řádném fungování by žalobkyně musela zjistit rozpory mezi svým jednáním a právními předpisy. Žalovaná k tomu, že je námitka promlčení ze strany žalobkyně v rozporu s dobrými mravy, odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 23 Co 375/2020. Dále odkázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 15.4.2021, sp. zn. 38 C 80/2019, ve kterém zdejší soud uzavřel, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. 4. Žalobkyně se k žalobě žalované vyjádřila tak, že tuto považuje za nedůvodnou a odmítá ji v celém rozsahu, nárok žalované neuznává. Žalobkyně vznesla námitku promlčení nároku žalované, neboť pojistná smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne [datum] a žalovaná měla již při uzavřené této smlouvy veškeré relevantní podklady, ze kterých mohla dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy a měla tak možnost dovolat se údajné neplatnosti pojistné smlouvy. Právo žalované na vydání bezdůvodného obohacení tak bylo v tomto případě promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí doby v délce dvou let, avšak návrh na zahájení řízení u finančního arbitra byl podán až dne [datum]. Žalobkyně proto setrvala na tom, že je nárok žalobkyně promlčen a z důvodu hospodárnosti pak není nutné se zabývat dalšími námitkami žalované. Dále žalobkyně k námitce nemravnosti vznesené námitky promlčení uvedla, že s touto námitkou žalované nesouhlasí, neboť žalobkyně vznesenou námitkou promlčení v řízení pouze hájí svá práva. Žalobkyně má za to, že pokud se žalovaná po téměř šesti letech po uzavření pojistné smlouvy dovolává neplatnosti této smlouvy, je to právě ona, kdo se v rozporu s dobrými mravy snaží získat majetkový prospěch. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na usn. Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399, ve kterém soud uvedl, že„ uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil (…) Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty.“ Dále Nejvyšší soud upozornil, že„ rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku.“ Žalobkyně nijak nepřispěla k marnému uplynutí promlčecí doby po vzniku nároku, ani žalované nijak nebránila v jeho včasném uplatnění. Dále se žalobkyně podrobně vyjádřila k problematice platnosti pojistné smlouvy tak, že veškerá ujednání pojistné smlouvy, včetně ujednání o počátečních, správních a inkasních nákladech, o rizikovém pojistném a o odkupném jsou dostatečně určitá a nelze je proto považovat za neplatná; neplatnou pak nemůže být shledána ani celá pojistná smlouva. Před uzavřením smlouvy žalovaná převzala plné znění pojistné smlouvy a dokumentace s uzavřením smlouvy související, tedy mj. Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění, Doplňkové podmínky životního pojištění a informace o povaze podkladových aktiv vnitřních fondů. Pokud by pojistná smlouva byla v nějaké části neurčitá, jednalo by se tak maximálně o neplatnost relativní, a nikoliv o absolutní neplatnost celé smlouvy. Po uzavření pojistné smlouvy žalovaná dostávala informace o běhu pojistky v zasílaných výročních dopisech. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že žalovaná po dobu více než 5 let od uzavření pojistné smlouvy nijak neprojevila nesouhlas s jejím obsahem. K otázce platnosti smlouvy žalobkyně poukázala na značnou část rozhodnutí vyšších soudů. Rovněž pojistné podmínky smlouvy stanoví jasný a konkrétní mechanismus výpočtu rizikového pojistného a výše počátečních, správních a inkasních nákladů, a proto ani z tohoto důvodu nemůže být shledána neplatnost smlouvy. Stejně tak i výše pojistného plnění byla ve smlouvě přesně určena. Žalobkyně v závěru uvedla, že má za to, že rozsudek Nejvyššího sudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 nelze v předmětné věci aplikovat. Žalobkyně dále uvedla, že má za to, že finanční arbitr měl žalované přiznat vydání bezdůvodného obohacení za pojistné poskytnuté v dvouleté promlčecí lhůtě před podání návrhu k finančnímu arbitrovi. Návrh byl k finančnímu arbitrovi podán až dne [datum], a proto je nárok žalované na vydání bezdůvodného obohaceni ve výši pojistného zaplaceného přede dnem [datum] promlčen. Vzhledem k tomu, že finanční arbitr přiznal žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 36 480 Kč za použití objektivní tříleté promlčecí doby, obdržela žalovaná dokonce vyšší plnění, než na které měla nárok. Žalobkyně dále odkázala na rozsudky zdejšího soudu, ve kterých nebyla námitka promlčení shledána za nemravnou, a dále na rozhodovací praxi senátu 29 Co Městskéh