13 C 185/2017-136 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 30. 5. 2016 se [celé jméno původní účastnice] (dále též„ původní žalobkyně“) domáhala na žalované [jméno] (když ovšem jako složku jednající za [anonymizováno] označila [stát. instituce]) zaplacení částky 73 600 Kč z titulu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného dle zák. č. 262/2011 o účastnících odboje a odporu proti komunismu. 2. Žalobkyně v rámci žaloby uvedla, že podala dne 6. 3. 2012 [stát. instituce] (dále také„ [anonymizována dvě slova]“) žádost o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu dle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. K této žádosti žadatelka dodala veškeré podklady prokazující formu jejího odboje ve smyslu ust. § 3 uvedeného zákona O žádosti má být dle § 71 odst. 1) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, rozhodnuto bezodkladně. Nelze-li rozhodnout bezodkladně, pak dle § 71 odst. 3) zákona č. 500/2004 Sb., je správní orgán vydat rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů, k níž se započítává lhůta až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. Tedy o žádosti mělo být rozhodnuto nejpozději do 5. 4. 2012. Jelikož [stát. instituce] nevydalo rozhodnutí o žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu v zákonem uvedené lhůtě, uplatnil právní zástupce žalobkyně dne 16. 11. 2015 nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávním úředním postupem. O žádosti žalobkyně pak [stát. instituce] (nepravomocně) rozhodlo až dne 11. 2. 2016. Prodlení trvalo celkem 46 měsíců a žalobkyně tedy požaduje, s použitím částky 1 600 Kč za jeden měsíc nedůvodných průtahů v řízení, zadostiučinění v celkové výši 73 600 Kč. 3. V rámci podání doručeného Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 9. 9. 2016, které je mj. replikou na vyjádření [stát. instituce] (viz dále), žalobkyně uvedla, že podala žádost o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu na [stát. instituce] dne 6. 2. 2012 [anonymizována dvě slova] teprve dne 20. 4. 2012 přerušila řízení o žádosti (ovšem z důvodu nevedeného ve výčtu důvodů pro přerušení dle § 64 zákona č. 500/20045 Sb.) a až dne 24. 4. 2012 požádalo [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] (dále jen„ archivy“ nebo„ instituce“) o spolupráci a předložení odborného stanoviska. To znamená, že již v počátku řízení došlo k nedodržení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, když ani v této době nebylo vydáno usnesení o přerušení řízení, ani požádány archivy o spolupráci. Žalobkyně má za to, že předložila žádost se všemi náležitostmi. Pokud by však snad žádost nesplňovala podmínky uvedené v zákoně, mělo [anonymizována dvě slova] žalobkyni poučit o nutnosti jejího doplnění a případně žádost odmítnout. Právně nekonformním lze shledat též postup zvolený [anonymizována dvě slova] také v případě žádosti o spolupráci adresované uvedeným institucím, které mají za úkol vypracovat odborné stanovisko k žádosti. Toto stanovisko má být totiž vypracováno pouze na základě žádosti a podkladů k ní připojených, kdy z tohoto má zaznít, zda žádost splňuje podmínky pro vydání osvědčení či nikoliv. Instituce tak nadbytečně a bez zákonného podkladu dohledávají další důkazy, jejichž dohledání a hodnocení způsobuje průtahy v řízení. Tvrzení žalované, že průtahy v řízení způsobily i žádosti právního zástupce žalobce o prodloužení lhůty, nemůže být ospravedlnitelným argumentem pro průtahy, kterých se žalovaná dopustila. O tyto lhůty se nikterak významně celková délka řízení neprodloužila. Naopak je třeba se pozastavit nad skutečností, že žalovaná měla veškerá stanoviska již dne 25. 8. 2015, přičemž výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí byla vyhotovena až dne 20. 11. 2015. Dne 20. 12. 2015 bylo žalované doručeno vyjádření k podkladům. Žalovaná samotné rozhodnutí vydala až dne 11. 2. 2016. S přihlédnutím k tomu, jaká doba uplynula od podání žádosti do přerušení řízení, resp. do zaslání žádosti o spolupráci příslušným institucím, a dále od získání stanovisek příslušných institucí do vydání rozhodnutí, došlo i v těchto případech k několikanásobnému překročení lhůty pro vydání rozhodnutí bez ospravedlnitelného důvodu. Mimo to průtahy v řízení způsobené příslušnými institucemi jdou k tíži žalované, Vedle těchto okolnost je dále třeba posoudit zejména věk a poté zdravotní stav žalobkyně, kdy í tato skutečnost zakládá nárok, aby o jeho žádosti bylo rozhodnuto bez zbytečných průtahů. 4. Závěrem shora citovaného podání žalobkyně svůj žalobní nárok rozšířila, když uvedla, že„ precizuje“ petit tak, že nadále požaduje, aby jí bylo přiznáno zadostiučinění za každý jeden měsíc průtahů částku zvýšenou o 30% tj. 2 080 Kč (pozn. soudu: tj. 46x 2 080 = 95 680 Kč). 5. Usnesením ze dne 26. 6. 2016, č. j. 11C 184/2016-27 Obvodní soud pro Prahu 6 shora uvedenou změnu žaloby, spočívající v rozšíření žaloby o částku 22 080 Kč (46x 480) připustil. Citované usnesení nabylo právní moci dne 30. 9. 2016 a předmětem řízení tak byl nadále nárok původní žalobkyně na úhradu zadostiučinění ve výši 95 680 Kč. 6. Žalovaná (jednající ovšem v této fázi řízení prostřednictvím [stát. instituce]) ve vyjádření k žalobě uvedla, že [stát. instituce] byla dne 6. 3. 2012 doručena žádost žalobkyně o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu dle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Správní orgán v působnosti žalované, zcela v souladu s ustanovením § 6 odst. 3 zák. č. 262/2011 Sb., v rámci zahájeného správního řízení požádal o předložení odborného stanoviska [anonymizováno 9 slov] a [anonymizována dvě slova]. V souvislosti s tím žalovaná předmětné správní řízení přerušila usnesením ze dne 20. 4. 2012 na nezbytně nutnou dobu, tedy do obdržení uvedených stanovisek, přinejmenším však stanoviska [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které je zákonnou podmínkou k vydání či nevydání požadovaného osvědčení. Zákon č. 262/2011 Sb. definuje nejen pozitivní výčet podmínek, jejichž splnění musí být k vydání osvědčení prokázáno, ale současně stanovuje i překážky, které vydání osvědčení brání. Aby tedy žalovaná mohla rozhodnout o vydání či nevydání osvědčení, musí mít doloženy jak podklady prokazující, že se u dotyčného žadatele jednalo o některou z forem odboje a odporu proti komunismu dle § 3 zák. č. 262/2011 Sb., tak též neexistenci zákonných překážek, které by vydání osvědčení bránily, v souladu s § 4 zák. č. 262/2011 Sb. Žalovaná je tak ze zákona povinna si před vydáním rozhodnutí vždy vyžádat odborné stanovisko výše uvedených institucí tím spíš, že s vydáním osvědčení jsou spojeny i další peněžité nároky (viz § 6 odst. 7 a § 8 zák. č. 262/2011 Sb.) Stanovisko [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] bylo žalované doručeno dne 26. 8. 2015. Následně bylo provedeno historickoprávní posouzení a vzhledem k tomu, že dokumentace byla shledána jako dostačující, byla žalobkyně vyzvána k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, čehož využila prostřednictvím svého právního zástupce dne 4. 12. 2015. Právní zástupce žalobkyně poté požádal žalovanou o prodloužení lhůty pro vyjádření k podkladům pro rozhodnutí, čemuž bylo vyhověno. Vyjádření žalobkyně k podkladům pro rozhodnutí tak žalovaná obdržela dne 30. 12. 2015. Žalovaná po posouzení veškeré dokumentace dospěla k závěru, že žádosti žalobkyně na vydání osvědčení o účasti v odboji a odporu proti komunismu nelze vyhovět. Proto uplatněnou žádost rozhodnutím ze dne 11. 2. 2016 zamítla. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 29. 2. 2016 odvolání s tím, že podrobné zdůvodnění doloží do 15 dnů, což nakonec učinila až dne 16. 3. 2016. Odvolání pak bylo dne 4. 4. 2016 postoupeno [anonymizována dvě slova] [země] k ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu (dále jen„ [anonymizováno] komise“) jako odvolacímu orgánu (§7 zák. č. 262/2011 Sb.). [anonymizováno] komise nakonec rozhodnutí žalované potvrdila (její rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 5. 2016). 7. Žalované (jednající prostřednictvím [stát. instituce]) bylo dne 16. 11. 2015 doručeno podání, kterým žalobkyně uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb., k němuž mělo dojít v rámci řízení o vydání osvědčení dle zák. č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Žalovaná posoudila, s ohledem na průběh předmětného správního řízení, žádost žalobkyně o přiznání náhrady nemajetkové újmy a dospěla k závěru, že tento nárok je částečně oprávněný. Při určování konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění žalovaná vycházela, při absenci konkrétního zákonného vodítka pro vyčíslení tohoto nároku, z platné právní úpravy a z aktuální judikatury, a to zejména ze stanoviska občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. 8. [stát. instituce] rovněž zastává názor a současně tvrdí, že z je