13 C 224/2018-66 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím, představovaným úrokem z prodlení v zákonné výši 9% p. a. za dobu od [datum] do zaplacení, z titulu náhrady škody způsobené v souvislosti s výkonem advokacie. 2. Žalobce uvedl, že žalovanému udělil dne [datum] plnou moc pro uplatnění svých nároků vůči České republice - Ministerstvu spravedlnosti, a to mimo jiné nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným postupem orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce, které nakonec skončilo až vynesením zprošťujícího rozsudku. V případě tohoto nároku se jednalo o nárok ve smyslu ustanovení § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění. 3. Uvedený nárok na přiměřené zadostiučinění, jehož původní požadovaná výše činila 800 000 Kč, byl spolu s dalšími nároky uplatněn nejprve u Ministerstva spravedlnosti ČR, a to prostřednictvím přípisu zpracovaného žalovaným ze dne [datum]. Jak vyplývá ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne [datum], tento přípis byl ministerstvu doručen dne [datum]. V rámci obsahu stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR pak bylo konstatováno, že v trestním řízení, které bylo proti žalobci vedeno, došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona číslo 82/1998 Sb. a že toto konstatování spolu s vyslovenou omluvou se jeví jako dostatečné. Žalobcem vznesený nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích, tedy nebyl uznán. 4. Žalobce byl proto svůj nárok (mimo jiné) na přiměřené zadostiučinění v částce 800 000 Kč nucen uplatnit u soudu. To žalobce, zastoupen žalovaným, učinil žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2, směřující proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti. Žaloba byla prostřednictvím žalovaného, jakožto právního zástupce žalobce, podána dne [datum]. 5. Uvedenou věc projednával Obvodní soud pro Prahu 2 pod sp. zn. 26C 404/2013 Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, č. j. 26 C 404/2013-133 výrokem IV. rozsudku uložil České republice - Ministerstvu spravedlnosti povinnost zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s příslušenstvím jakožto nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, přičemž žalobu co do zbylé části tohoto nároky, tedy co do částky 600 000 Kč zamítl. Citovaný rozsudek soudu I. stupně však v tomto výroku právní moci nenabyl, neboť Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti proti němu podala odvolání, v rámci něhož vznesla námitku promlčení nároku na přiznání nemajetkové újmy. Na základě uvedeného odvolání a argumentace žalované v odvolacím řízení pak Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 25 Co 296/2015-216, (výrok III. cit. rozsudku odvolacího soudu), rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ve vyhovujícím výroku o náhradě za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání změnil tak, že žalobu též co do částky 200 000 Kč zamítl (přičemž zamítavý výroku o náhradě za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání co do částky 600 000 Kč potvrdil). Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu pak vyplývá, že námitka promlčení byla Českou republikou - Ministerstvem spravedlnosti vznesena důvodně. 6. Pro úplnost žalobce uvádí, že výše uvedenému předcházelo nezákonné trestní stíhání žalobce, v rámci něhož žalovaný žalobce obhajoval. V tomto trestním řízení bylo dne [datum] vydáno Policií ČR, [anonymizováno] [obec], pod sp. zn. ČTS:OFKF [číslo] usnesení o zahájení trestního stíhání osoby žalobce pro údajné spáchání trestného činu podvodu dle ustanovení § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona. Věc byla následně vedena u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 55/2007, kdy dne 16. 7. 2012 byl vynesen rozsudek, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby v celém rozsahu, přičemž v odůvodnění bylo konstatováno, že jednání popsané v obžalobě není trestným činem. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2012 sp. zn. 7 To 427/2012 pak bylo odvolání státního zástupce proti tomuto rozsudku zamítnuto. Zprošťující rozsudek tak nabyl právní moci dne [datum]. 7. Pokud jde o samotný nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným postupem orgánů činných v trestním řízení, pak tento žalobce uplatnil původně ve výši 800 000 Kč, a to s ohledem na to, že trestní stíhání, které proti němu bylo vedeno, bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončeno až dne [datum]. Trvalo tedy celých 6 roků a 4 měsíce, přičemž po dobu 93 dní byl žalobce dokonce stíhán vazebně. Celé toto období byl žalobce nucen čelit neodůvodněnému trestnímu stíhání, které velmi závažným způsobem ovlivnilo jak osobní, tak profesní život žalobce. Po celou dobu žil žalobce v nejistotě, zda nebudu odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který žalobci hrozil a jehož horní hranice činila 8 let, což se velmi negativně podepsalo nejen na psychice žalobce, ale i psychice celé jeho rodiny. Manželka žalobce se psychicky zhroutila a po celou dobu mého stíhání byla nucena navštěvovat psychologa a užívat léky. Zpočátku zůstala zcela bez prostředků a musela se zadlužit. Poté, co byl žalobce vzat do vazby, velmi trpěly též jeho dva synové. Protože byl celý případ medializován, byla rovněž poškozena dobrá pověst žalobce. Žalobce v průběhu vazby ztratil všechny pracovní kontakty a přišel o práci, přičemž byl neustále zatížen tím, že je na něm rodina finančně závislá. Ani po propuštění z vazby se situace nezlepšila, neboť žalobce stále nebyl od obvinění očištěn a musel neustále vysvětlovat, co se stalo, což pro většinu potencionálních obchodních partnerů nebylo dostatečně důvěryhodné. Žalobce proto i v rámci své podnikatelské činnosti zůstal zcela bez zakázek. Nezákonným trestním stíháním tak byla osobnost žalobce velmi dotčena a poškozena. Proto se žalobce domnívá, že přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným trestním stíháním, mu náleží minimálně ve výši 200 000 Kč, tak jak ji přiznal ve svém rozhodnutí Obvodní soud pro Prahu 2. Žalobce považuje takto stanovené zadostiučinění za zcela odpovídající. 8. Jak je však patrné z odůvodnění shora cit. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2015, č.j. 25 Co 296/2015-216, přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mi nezákonným trestním stíháním mi ani v minimální výši 200 000 Kč v konečném důsledku soud nepřiznal, neboť nárok, aniž by se jím odvolací soud blíže zabýval, shledal promlčeným. K promlčení tohoto nároku žalobce pak nesporně došlo právě z důvodu profesního pochybení na straně žalovaného, který v zastoupení žalobce podal žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 2 opožděně, přičemž si měl být vědom délky a počátku běhu subjektivní promlčecí doby. 9. Na základě výše uvedeného proto žalobce žalovaného prostřednictvím přípisu ze dne [datum] vyzval k náhradě škody v částce 200 000 Kč. V reakci na tuto výzvu žalovaný žalobci zaslal negativní stanovisko [právnická osoba], u které má sjednáno profesní pojištění. Následně žalobce učinil poslední pokus o mimosoudní vyřízení věci, a to prostřednictvím přípisu právní zástupkyně ze dne [datum], ovšem žalovaný žalobci sdělil, že jeho nárok na náhradu škody neuznává. 10. Za této situace žalobci nezbývá, než uplatnit svůj nárok na náhradu škody vůči žalovanému soudní cestou. Žalobce proto navrhuje, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně ode dne [datum] do zaplacení. 11. Žalovaný uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává a to ani z části. Především není vůbec postaveno na jisto, že žalobci vůbec nějaká, doposud neodškodněná, nemajetková újma vznikla a pokud by žalovaný čistě teoreticky připustil, že ano, pak v jaké výši. Pokud žalobce na podporu svých tvrzení zdejšímu soudu předkládá rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 26 C [číslo] ze dne [datum], pak výrok o náhradě nemajetkové újmy za trestní stíhání nikdy nenabyl právní moci, neboť byl změněn, a tedy de iure neexistuje. Nadto je třeba uvést, že dotčený výrok rozhodnutí OS pro [část Prahy] odůvodněn v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., když v příslušné části odůvodnění soud prvního stupně vůbec nevylíčil, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil, proč přiznal právě částku 200 000 Kč a nikoli částku jinou, v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí neodkázal na jiná rozhodnutí ve srovnatelných věcech, v důsledku čehož bylo jeho rozhodnutí v této části věcně nesprávné a tzv. nepřezkoumatelné, a tedy lze důvodně vyjít z toho, že by v důsledku odvolání ČR – Ministerstva spravedlnosti byl tak jako tak změněn, resp. nárok zamítnut. Žalovaný je navíc přesvědčen, že žalobci žádná náhrada za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním nenáleží, když ČR - Ministerstvo spravedlnosti se mu za trestní stíhání omluvil