14 C 255/2016-146 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou podanou k zdejšímu soudu dne [datum] po žalované domáhá částky [částka] s příslušenstvím jako poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Z žalobních tvrzení vyplynulo, že žalobkyně v roce 2005 požádala o poskytnutí dotace ve výši [částka] na projekt„ [anonymizována čtyři slova] ve [obec] a [obec] [anonymizována čtyři slova]“ ze [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [rok]. Dotace byla poskytnuta v roce [rok] [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“), a to na základě [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] akce žalobkyně ze dne 1. 2. 2005, [číslo jednací] (dále jen„ rozhodnutí“). Žalobkyně dále uzavřela dne [datum] s [anonymizováno] republikou Smlouvu o financování projektu [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ smlouva“). K této smlouvě byly následně uzavřeny dva dodatky, první ze dne [datum] a druhý ze dne [datum]. Díky poskytnuté dotaci žalobkyně nakoupila [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. Rozhodnutí o dotaci obsahovalo tři monitorovací ukazatele, přičemž jedním z ukazatelů byl [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. Nesplnění tohoto ukazatele je de facto základním problémem celého sporu. [anonymizováno] začalo ve vztahu k žalobkyni dovozovat porušení dotačních podmínek a nesprávně provedenou veřejnou zakázku. [anonymizováno] si nechalo zpracovat posudek o údajných pochybeních žalobkyně, který předložilo ÚOHS. Poté co se v rámci šetření ÚOHS prokázalo, že postup žalobkyně byl zcela v pořádku a posudek [anonymizováno] není pravdivý, podalo [anonymizováno] v říjnu 2010 podnět [anonymizována tři slova] [obec] na porušení rozpočtové kázně ze strany žalobkyně, spočívající v tom, že: žalobkyně nesplnila monitorovací ukazatel zvýšení počtu přepravovaných osob a jedna z monitorovacích zpráv byla předložena o pár dní později. Pokud jde o výše uvedený procentní nárůst počtu přepravovaných osob, ukázalo se, že tento [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [obec] a [obec], a to nejen tam, kde jezdí trolejbusy, ale i tam, kde jezdí autobusy. Žalobkyně přiznává, že jedna z monitorovacích zpráv projektu byla skutečně předložena dotačnímu správci s několikadenním zpožděním. Finanční úřad ve [obec] (dále jen„ FÚ“) zahájil na podkladě podnětu [anonymizováno] u žalobkyně dne [datum] kontrolu skutečností rozhodných pro stanovení povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně protokolem o ústním jednání ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. V průběhu řízení žalobkyně předložila odborný posudek renomovaných autorit v silniční dopravě, o tom, že metodika stanovení počtu přepravovaných osob je chybná. Dne 26. 1. 2012 vydal [anonymizováno] pod [číslo jednací] platební výměr [číslo] na odvod za porušení rozpočtové kázně, kterým vyměřil žalobkyni odvod do státního rozpočtu ve výši [částka] (dále jen„ platební výměr“). Vydaný platební výměr nebyl řádně odůvodněn a odkazoval se na protokoly, které se však s námitkami žalobce nevypořádávaly, nýbrž je prostě odmítaly s obecnou negací, že postup FÚ je v pořádku. Proti platebnímu výměru [číslo] podala žalobkyně dne [datum] odvolání, o kterém rozhodlo [finanční ředitelství] v [obec] rozhodnutím o odvolání ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] tak, že odvolání zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo. Proti rozhodnutí o odvolání podala žalobkyně správní žalobu ke Krajskému soudu v [obec], který dne [datum] vydal pod č.j.: [číslo jednací] rozsudek, kterým rozhodnutí o odvolání zrušil a věc vrátil odvolacímu orgánu k dalšímu řízení. Proti uvedenému rozsudku podal odvolací orgán kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j: [číslo jednací] kasační stížnost zamítl a rozsudek Krajského soudu v [obec], ze dne [datum], vydaný pod č.j.: [číslo jednací] potvrdil. Rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Odvolací finanční ředitelství v [obec] změnilo platební výměr [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] tak, že namísto odvodu ve výši [částka] vyměřilo odvod ve výši [částka]. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce opět správní žalobu ke Krajskému soudu v [obec], o které soud dosud nerozhodl. Řízení ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně tedy (a to nepočítáme-li stále běžící řízení o správní žalobě týkající se menší části dříve vyměřeného odvodu) trvalo více než pět let, když bylo zahájeno daňovou kontrolou dne [datum] a ukončeno rozhodnutím Odvolacího finanční ředitelství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. V období od [číslo] došlo ze strany žalobkyně k zaplacení odvodu dotace a penále FÚ ve [obec] ve splátkách a zápočtech (penále bylo vyměřeno ve stejné výši jako odvod). Vzhledem k tomu, že kasační stížnost Odvolacího finančního ředitelství proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v [obec] neměla odkladný účinek, FÚ ve [obec] vrátil žalobci zpět část původně vyměřeného a zaplaceného odvodu ve výši [částka] (rozhodnutím Generálního finančního ředitelství v [obec] o prominutí daně ze dne [datum], č.j: [číslo] byla v mezidobí od podání žaloby z celkového odvodu ve výši [částka] prominuta částka ve výši [částka]). Žalobkyni byl dne [datum] na základě nesprávného postupu správce daně vyplacen úrok dle § 254 daňového řádu v celkové výši [částka] na základě rozhodnutí o přiznání nároku na úrok [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Podstatné v tomto řízení je dle názoru žalobkyně především to, byť se nejedná o podmínku přiznání zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, že soudy a Odvolací finanční ředitelství daly žalobci nakonec za pravdu. Dle žalobkyně celé řízení trvalo nejen značně dlouhou dobu, která je nepřiměřená, ale bylo současně poznamenáno průtahy ze strany orgánů finanční správy: -) Finanční úřad ve [obec] prováděl a zpracovával daňovou kontrolu po dobu více než 1 roku, než vydal platební výměr; -) mezi vydáním prvostupňového rozhodnutí a rozhodnutí o odvolání uběhlo více jak 9 měsíců; -) mezi konečným rozhodnutím Krajského soudu v [obec] ze dne15 [číslo] a rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství uplynula doba 1 rok a 6 měsíců; -) za nepřiměřené lze dále minimálně považovat řízení u Krajského soudu v [obec], které trvalo 1 rok a 6 měsíců. Nebýt nezákonného rozhodnutí správce daně, by však k soudnímu řízení vůbec nedošlo, tudíž i délku soudního řízení je ve smyslu ustálené judikatury třeba přičíst k tíži orgánů finanční správy. Dle žalobkyně je na daný případ aplikovatelná výše poskytovaného zadostiučinění za jeden rok řízení v rozmezí [částka] až [částka] za jeden rok řízení a [částka] až [částka] za první dva roky řízení dohromady dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] a dále ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná [číslo] včas odpor. V odůvodnění odporu uvedla rekapitulaci skutkového stavu. Žalovaná zdůraznila, že dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí o přiznání nároku na úrok dle § 254 DŘ [číslo jednací]. Žalobkyni byl přiznán úrok v celkové výši [částka] a ten byl na jeho účet zaslán dne [datum]. Dne [datum] vydal správce daně rozhodnutí o přiznání nároku na úrok dle § 254 DŘ [číslo jednací], na základě kterého správce daně poukázal dne [datum] na účet žalobkyně úrok v celkové výši [částka]. Dne [datum] vydal správce daně rozhodnutí o přiznání nároku na úrok dle § 254 DŘ [číslo jednací], na základě kterého správce daně poukázal dne [datum] na účet žalobkyně úrok v celkové výši [částka]. Žalovaná dále argumentovala, že právo osoby na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě se vztahuje výhradně na soudní řízení, což uvedl i rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 344/2014 ze dne 29. září 2015. Ve věci nelze aplikovat názor žalobkyně, že„ újma za nepřiměřenou délku řízení se tedy i v tomto případě presumuje a není třeba ji dokazovat". Naopak, je na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že v předmětném daňovém řízení došlo k průtahům spočívajícím v porušení zákonné lhůty, když do úvahy dle Nejvyššího soudu„ připadá toliko nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb.. Dále je na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že jí v souvislosti s těmito průtahy vznikla nemajetková újma a v čem tato nemajetková újma spočívala, resp. aby uvedla a prokázala skutečnosti, na jejichž základě bude možno podle zákonem stanovených kritérií posoudit vznik a rozsah újmy. Nepřiměřenou délku řízení pak žalobkyně odvozuje od skutečnosti, že v dané věci trvalo řízení ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně pět roků a jedenáct dnů (přičemž v menší části odvodu pokračuje řízením o správní žalobě). Žalobkyně další okolnosti a skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit nepřiměřenou délku řízení o odvodu za poruše