19 C 105/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou došlou podepsanému soudu dne 21. 12. 2020 domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.000 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému byla dne 16. 12. 2019 poskytnuta záchytná služba v záchytné stanici provozované žalobkyní. Za ošetření a pobyt žalovaného vyúčtovala žalobkyně žalovanému náklady ve výši 3.000 Kč, žalovaný dluh uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit. Žalovaný, ač vyzván, dluh nesplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal bez nařízení jednání, a to vzhledem ke splnění zákonných předpokladů pro takový postup (ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, „o. s. ř.“). 4. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou [číslo] náklady na ošetření a pobyt v [anonymizována tři slova] [ulice], kterou žalobkyně provozuje, na částku 3.000 Kč splatnou dne [datum]. Žalovaný dne [datum] písemně uznal, že žalobkyni dluží 3.000 Kč z titulu provedeného vyšetření, ošetření a pobytu v záchytné stanici provozované žalobkyní, zároveň se zavázal dluh splnit do 30 dnů od podpisu uznávacího prohlášení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného ke splnění dluhu. 5. Povinností žalovaného, kterému žalobkyně poskytla ošetření a pobyt v záchytné stanici, bylo zaplatit poskytovateli záchytné služby, tj. žalobkyni, náklady na poskytnutou záchytnou službu (ust. § 89e odst. 1 věta první zák. č. 373/2011 Sb.). Jelikož náklady na poskytnutou záchytnou službu činí 3.000 Kč a soud má s ohledem na uznávací prohlášení žalovaného a v průběhu řízení žalovaným nezpochybněnou existenci (trvání) dluhu za to, že dluh v uvedeném rozsahu ke dni [datum] trval (ust. § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „o.z.“), přičemž ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí ani zčásti nezanikl, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3.000 Kč. Žalovaný se dne 16. 12. 2019 zavázal dluh splnit do 30 dnů, tj. do 15. 1. 2020. Jelikož žalovaný dluh do 15. 1. 2020 nesplnil, ocitl se dnem následujícím, tj. dnem 16. 1. 2020, v prodlení (ust. § 1968 věta první o.z.) a vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení (ust. § 1970 o. z.), jejichž výše byla určena dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci neúspěšnému žalovanému byla uložena povinnost nahradit úspěšné žalobkyni její náklady řízení. Ty jsou tvořeny: 1/ odměnou zástupce žalobkyně ve výši 200 Kč za každý jeden účelně provedený úkon právní služby (ust. § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 600 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a za podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.); 2/ náhradou hotových výdajů ve výši 100 Kč ke každému jednomu účelně provedenému úkonu právní služby (ust. § 14 b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 300 Kč; 3/ zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Položky pod body 1/ a 2/ se navyšují o zákonnou sazbu DPH (21 %). Náhrada nákladů řízení činí po součtu jednotlivých jejích položek celkem 1.489 Kč. 7. Uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtách, které byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.