22 C 45/2019-162 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobci se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 21.2.2019 domáhali vůči žalovanému státu zaplacení částky 325 000 Kč pro každého z žalobců, jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim vznikla celkovou nepřiměřenou délkou trvání jednak správního řízení a jednak navazujících soudních řízení ve věci restitučního nároku na vydání pozemků v k. ú. [část obce], [územní celek], parc. č. dle [anonymizováno] [číslo] a [číslo] (výzva ze dne 16. 5. 1996), [číslo], [číslo], [číslo] (výzva ze dne 5. 8. 1996), [číslo], [číslo] (výzva ze dne 27. 6. 1996) a výzvy k vydání dalších pozemků, vedeného před [anonymizována tři slova], pod [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] s tím, že správní řízení o tomto nároku trvalo od 16.5.1996 do 30.8.2018, tedy více jak 22 let. Restituční nárok uplatnil právní předchůdce žalobců, pan [jméno] [jméno] [příjmení], který dne 5.3.1997 zemřel a jehož právním nástupcem byla jeho manželka [jméno] [jméno] [příjmení], která zemřela dne 20.3.2005. Do restitučního řízení pak vstoupili žalobci. Tito připouštějí, že se jednalo o relativně složité řízení, což bylo mimo jiné způsobeno, i jejich trvalým pobytem v zahraničí, nicméně opakovaně upozorňují na liknavý přístup rozhodujících orgánů, který vedl k velkým průtahům v řízení. K požadované částce pak žalobci dospěli, když za každý rok řízení požadují 20 000 Kč a zároveň připustili snížení této částky o 20 % za sdílenou újmu. Svůj nárok uplatnili žalobci u žalovaného dne 24.9.2018. Přípisem ze dne 15.6.2021 žalobci pak rozšířili žalobu o další nárok, a sice nemajetkovou újmu za průtahy k probíhajícímu odškodňovací řízení (zdejší řízení), a to ve stejné výši až do doby pravomocného ukončení tohoto řízení. 2. Žalovaný stát v této věci jedná podle § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. prostřednictvím své organizační složky – [stát. instituce], které je současně ve smyslu § 6 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. též příslušným úřadem, neboť tvrzená újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení [anonymizováno] úřadu a zároveň řízeními před soudy, ministerstvo financí je tedy odpovědným orgánem státní správy v daném případě za stát jednat. 3. Žalovaná je přesvědčena o nedůvodnosti nároku žalobců a neodůvodněnosti výše jím požadovaného odškodnění, zejména ve vztahu k jím tvrzené újmě. Řízení o restitučních nárocích uplatněných [jméno] [jméno] [příjmení] v roce 1996 trvalo žalobci uváděných cca 22 let, nicméně jeho průběh lze hodnotit jako pravidelný a řádný, bez extrémních prodlev. Dle žalovaného uvedená celková délka řízení zcela odpovídá průběhu řízení, do něhož, jak je uvedeno výše, zasahovalo několikeré dědické řízení, a které souviselo s řadou dalších, zejm. soudních řízení v restitučních věcech. Žalovaná má za to, že složitost předmětného řízení je značná, kdy je dána zejména těmito okolnostmi. Podstatou věci byl uplatněný restituční nárok na velké množství nemovitostí. Restituční řízení lze již vzhledem k samotné jeho povaze hodnotit jako složité. Uvedené nemovitosti bylo třeba řádně identifikovat a uplatněné restituční nároky řádně prošetřit. Ve věci bylo rovněž nutno shromáždit značné množství podkladů, mnohdy již historických. [anonymizováno] úřad se též musel vypořádat se změnami v užívání a v charakteru nemovitostí po jejich převzetí státem. Věc byla významně komplikována zahraničním prvkem – původní restituent [anonymizována dvě slova]. [příjmení] i jeho právní nástupci trvale žili v zahraničí a v řízení jednali výhradně prostřednictvím právního zástupce. [anonymizováno] úřad musel řešit i duplicitně uplatněné nároky. Významný podíl na délce a složitosti řízení mají i související dědická řízení – po [anonymizována dvě slova]. [příjmení], po [jméno] [příjmení] a po [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Složitost věci významně zvyšuje i soudní přezkum vydaných správních rozhodnutí Žalovaná má za to, že význam věci pro žalobce je významně nižší než uvádějí. Žalobci nemají žádný osobní vztah k předmětu řízení ani nejsou v příbuzenském vztahu k osobě původního restituenta [anonymizována dvě slova]. [příjmení]. Předmět řízení (majetkový nárok) pro žalobce může mít nejvýše standardní význam, nadto se nároky žalobců (zvláště žalobců b) a c) vážou jen k poměrně malým částem majetku, na který byly uplatněny restituční nároky – z dědického usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], plyne, že paní [jméno] [příjmení] odkázala žalobcům b) a c) každému jen 15% svého majetku na území České republiky. Žalovaný dále uvedl, že požadovaný nárok je třeba ponížit s ohledem na sdílenou újmu, jakož i zásadu, že žalobci by po dobu, kdy se řízení účastnil jejich právní předchůdce, neměli dostat v souhrnu více, než by náleželo jemu. V neposlední řadě pak žalovaný sporoval nárok na zákonný úrok z prodlení, kdy uvedl, že žalobci na něj potencionálně mají nárok nejdříve ode dne 28.3.2019. Nicméně žalovaný navrhl celou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 4. Mezi účastníky není sporu o tom, že celková délka předmětného správního řízení trvala 22 let, 3 měsíce a 12 dní, a to od 16.5.1996 do 30.8.2018. Účastníci rovněž učinili nesporným průběh správního řízení tak jek je popsán ve vyjádření žalovaného ze dne 13.1.2021. 5. Soud v tomto řízení provedl dokazování, přičemž jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.”), jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním. 6. S ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, soud konstatuje, že z dopisu ze dne 25.9.2018 bylo zjištěno, že žalobci u žalovaného uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši tak, jak je požadována touto žalobou způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení a soudního řízení. 7. Soud dále konstatuje, že na základě provedeného dokazování bylo mimo jiné zjištěno, že do požadovaného období spadají tato řízení: restituční řízení vedené [anonymizováno] úřadem, řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], dědické řízení po uvedeném [jméno] [jméno] [příjmení], vedené ve státě [anonymizováno], [země], dědické řízení po [jméno] [příjmení] (zemř. dne 20. března 2005), vedené Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka], dědické řízení po [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (zemř. dne 4. února 2014) vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka], řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] a řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka]. 8. Soud zejména vyšel z nesporných tvrzení účastníků a obsahu správního spisu, kdy bylo zjištěny jednotlivé body správního řízení, následovně: 16. 5. 1996 – [jméno] [jméno] [příjmení] (žijící v Kanadě) podal prostřednictvím právní zástupkyně [anonymizováno] [příjmení] k [anonymizováno] úřadu ([stát. instituce]) výzvu podle zákona č. 229/1991 Sb. k vydání id. 1/2 pozemků v k. ú. [část obce] zapsaných v [anonymizováno] knize pod [číslo] [číslo] 5. 8. 1996 – [jméno] [jméno] [příjmení] (žijící v Kanadě) podal prostřednictvím právní zástupkyně [anonymizováno] [příjmení] k [anonymizováno] úřadu ([stát. instituce]) výzvu podle zákona č. 229/1991 Sb. k vydání id. 1/2 pozemků v k. ú. [část obce] zapsaných v [anonymizováno] knize pod [číslo]. K tomu žalovaný ještě specifikoval, že [jméno] [jméno] [příjmení] uplatnil některé restituční nároky jak v režimu zákona č. 229/1991 Sb., tak i v režimu zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, v příslušném znění, [anonymizováno] úřad se tak musel zabývat kolizí těchto nároků vč. z toho plynoucích soudních sporů. [datum] – [jméno] [jméno] [příjmení] zemřel. Dědické řízení proběhlo před příslušnými orgány státu [anonymizováno] v Kanadě. Univerzální závětní dědičkou (dle odůvodnění žalobci předložených rozhodnutí [anonymizována tři slova]) se stala jeho manželka [jméno] [příjmení]. 30. 7. 1997 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (v právní moci dnem 20. srpna 1997). 22. 6. 1998 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (v právní moci dnem 25. července 1998). 22. 6. 1998 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (v právní moci dnem 26. července 1998). 30. 6. 1998 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (v právní moci dnem 15. srpna 1998). 20. 7. 1998 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (v právní moci dnem 22. srpna 1998). 21. 7. 1998 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (v právní moci dnem 24. srpna 1998). 1. 3. 1999 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo]. Toto rozhodnutí bylo napadeno odvoláním a posléze i žalobou (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]). [datum rozhodnutí] – Rozsudkem Městského soudu v Praze čj. [číslo jednací] (v právní moci dnem 6. srpna 2001) bylo rozh