26 C 122/2019-172 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhá na rozhodnutí, kterým by bylo nahrazeno rozhodnutí - nález [anonymizována dvě slova] č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2017 ze dne [datum] potvrzeného rozhodnutím o námitkách č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2017 ze dne [datum] tak, že: pojistná smlouva je neplatná, žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 109 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, in eventum žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 109 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, neboť žalobce byl těmito rozhodnutími dotčen na svých právech.. Žalobci bylo rozhodnutí o námitkách doručeno dne [datum]. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále také jen „zákon o finančním arbitrovi“) je finanční arbitr příslušný k rozhodování sporů spadajících jinak do pravomoci českých soudů specifikovaných dále v tomto ustanovení. Podle ustanovení § 7 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva. Finanční arbitr tak jako správní orgán nálezem ve znění rozhodnutí o námitkách rozhodl v právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva ve smyslu ustanovení § 244 odst. 1 o.s.ř. Žalobce se návrhem k finančnímu arbitrovi ze dne [datum] domáhal určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne [datum] (dále také jen„ pojistná smlouva“) a dále vydání bezdůvodného obohacení ve výši 118 601 Kč se zákonným příslušenstvím, protože pojistná smlouva je neplatná. Žalobce namítá, že nález finančního arbitra potvrzený rozhodnutím o námitkách je zatížen následujícími vadami: 1. Finanční arbitr nesprávně vyhodnotil zjištěný skutkový stav a nevypořádal se řádně s námitkou žalobce, že pojistná smlouva trvá, neboť byla ukončena v rozporu se smluvní a zákonnou úpravou. 2. Finanční arbitr se s odkazem na procesní ekonomii řízení odmítl zabývat materiální stránkou nároku žalobce, ačkoliv posouzení materiální stránky nároku bylo zásadní pro běh promlčecích lhůt a pro posouzení námitky promlčení vznesené žalovanou jako nemravné. 3. Finanční arbitr neposoudil nárok žalobce z hlediska nároku na dlužné plnění, přestože žalobce svůj nárok uplatnil před uplynutím obecné tříleté promlčecí doby. Žalobce doplňuje, že s ohledem na skutková zjištění v řízení před finančním arbitrem uplatňuje nárok pouze na částku 109.900 Kč se zákonným příslušenstvím. Žalobce dále namítá, že pojistná smlouva nebyla ukončena v souladu s pojistnou smlouvou, neboť: a) Žalobce hradil pojistné více jak 2 roky trvání pojištění; pojistné podmínky umožňují zánik pojištění pro neplacení pouze tehdy, nebylo-li zaplaceno pojistné za 2 roky (článek 9 bod 1 VPP). Je-li pojistné hrazeno alespoň 2 roky, nebo je-li zaplaceno předplacené pojistné, pak je důsledkem neplacení běžného pojistného redukce pojištění (článek 1 bod 5. 3. 1. DPP). Je-li pojištění redukováno, nemá pojistník povinnost hradit pojistné (článek 1 bod 5. 3. 5. DPP). V daném případě tedy smluvní podmínky pro zánik pojištění pro neplacení pojistného nejsou splněny. b) Žalovaná neprokázala, že by upomínka k zaplacení dlužného pojistného byla řádně doručena žalobci. Text upomínky navíc informuje žalobce o důsledcích nezaplacení pojistného alternativně, a to tak, že buď dojde k zániku pojištění, nebo k jeho redukci. Žalovaná tedy nesplnila podmínky ve smyslu § 20 zákona o pojistné smlouvě; k zániku pojištění proto nemohlo dojít. Žalobce zdůrazňuje, že vyjasnění otázky, zda pojištění zaniklo, či trvá, má pro spor zásadní význam, neboť žalobce se domáhal i určení neplatnosti pojistné smlouvy a v případě, že by bylo zjištěno, že pojistná smlouva nezanikla, měl by naléhavý právní zájem domáhat se určení neplatnosti a postavení svých práv z pojistné smlouvy na jisto. Finanční arbitr se odmítl zabývat meritem věci, když konstatoval promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení a práva na náhradu škody v subjektivní promlčecí době, a to v prosinci 2016. Žalobce rekapituluje, že pojištění mělo údajně zaniknout ke dni [datum]; žalovaná vyplatila žalobci odkupné ve výši 8.701 Kč dne [datum]. Žalobce s promlčením svých nároků v subjektivní promlčecí době nesouhlasí, neboť v prosinci 2014 vycházel z toho, že pojistné alokoval v plné výši dle zvoleného investičního programu a dle pojistné smlouvy plně nesl investiční riziko z této volby. Rozdíl, který vznikl mezi zaplaceným pojistným, mimořádným výběrem a odkupným, tj. 109 900 Kč zcela legitimně přičítal nesprávně zvolené investiční strategii. Finanční arbitr při svém rozhodování tento základní princip investičního životního pojištění, kdy investiční riziko nese pojistník, tedy žalobce, nezohlednil. Pojistná smlouva je smlouvou o investičním životním pojištění a je pro ni typické, že část pojistného určená pojistníkem je investována do fondů, kdy pojistitel, jakkoliv negarantuje výnos fondu, který může být i záporný, tudíž výši pojistného plnění při dožití a též při smrti není možné předem stanovit. Stejně tak není možné předem stanovit výši odkupného při předčasném ukončení pojistné smlouvy. Žalobce tedy při domnělém zániku pojištění nemohl mít a neměl reálnou představu o tom, zda mu náleží nějaké odkupné a v jaké výši. Rovněž nemohl vědět a nevěděl, zda rozdíl mezi zaplaceným pojistným (247 000 Kč), mimořádným výběrem (128 349 Kč a 50 Kč poplatek za mimořádný výběr) a odkupným (8 701 Kč) je dán záporným výnosem investice, či jinou okolností. Žalobce při zániku pojištění nepředjímal ani neplatnost pojistné smlouvy ani protiprávní jednání žalované a byl přesvědčen, že důvod, že vyplacené odkupné nedosáhlo výše zaplaceného pojistného, spočíval ve špatné investiční strategii. Výpočet odkupného není dle článku 1 bod 8. 3. DPP jakkoliv vázán na zaplacené pojistné, ale na pojistně matematické zásady k datu zániku pojištění. Žalobce tedy nemohl usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení či na vznik škody z pouhého matematického rozdílu zaplaceného pojistného a provedeného mimořádného výběru. Neplatnost pojistné smlouvy musí být dána konkrétními důvody, s nimiž zákon neplatnost pojistné smlouvy spojuje. Stejně tak podmínkou pro odpovědnost za způsobenou škodu je porušení zákonné či smluvní povinnosti. Finanční arbitr však žádný takový důvod neplatnosti pojistné smlouvy, popř. porušení konkrétní právní povinnosti neuvedl; z nálezu finančního arbitra potvrzeného rozhodnutím o námitkách tedy není zřejmé, jaké rozhodné skutečnosti měl žalobce znát, aby subjektivní promlčecí doba pro uplatnění jeho nároku na vydání bezdůvodného obohacení, resp. náhrady škody, mohla skutečně začít běžet. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce měl v okamžiku domnělého zániku pojištění jakékoliv indicie o tom, že rozdíl mezi zaplaceným pojistným a mimořádným výběrem byl způsoben porušením právní povinnosti žalované a že majetková ztráta je škodou ve smyslu 415 obč. zák. a násl. vzniklou protiprávním jednáním žalované. Finanční arbitr se v řízení vůbec nevypořádal s nárokem žalobce na zaplacení pohledávky z plnění z pojištění, resp. pohledávky z titulu dlužného odkupného. Ačkoliv v řízení neplatnost pojistné smlouvy nekonstatoval, akcentoval procesně ekonomický postup s tím, že nároky žalobce jsou promlčeny; rovněž neshledal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy. Žalobce nevypořádání se se svým nárokem na doplacení dlužného odkupného ze strany finančního arbitra považuje za porušení svého práva na spravedlivý proces, neboť nárok žalobce byl zamítnut, aniž by toto rozhodnutí bylo logicky, srozumitelně a v souladu se zákonem odůvodněno. Žalobce trvá na projednání nároku na zaplacení dlužného odkupného, neboť tento nárok žalobce uplatnil v otevřené promlčecí době; zároveň v řízení nebylo zjištěno, že pojistná smlouva je neplatná. Rozhodování finančního arbitra založené pouze na zásadě procesní ekonomie je odepřením spravedlnosti a v rozporu s účelem, k němuž byl finanční arbitr zřízen, neboť takový postup odporuje zásadě ochrany veřejného zájmu a je ve svém důsledku odepřením spravedlnosti. Z dosavadní rozhodovací praxe finančního arbitra, je zřejmé, že pokud nezamítne návrh spotřebitele s odkazem na procesní ekonomii, pak konstatuje (v rámci výroku nebo předběžné otázky), že pojistná smlouva je neplatná. Neplatnost pojistných smluv žalované přitom bez výjimky odůvodňuje neoddělitelností neplatných ujednání o nákladech, poplatcích a rizikovém pojistném, neboť by byl narušen ekonomický účel uzavíraných pojistných smluv pro žalovanou. Neurčitá ujednání, která vedou k neplatnosti pojistných smluv žalované, obsahují všechny smlouvy investičního životního pojištění, resp. všechny časové verze doplňkových pojistných podmínek, které žalovaná v letech 2005 2013 k pojistným smlouvám přikládala. Identická ujednání obsahuje i pojistná smlouva, která byla uzavřena v roce 2011. Finančnímu arbitrovi musí být proto zcela zřejmé, že pojistná smlouva