26 C 38/2020-101 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14.2.2020 se žalobkyně domáhala na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že usnesením Policie České republiky, OŘP Praha I, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 2. oddělení HK (dále jen„ Policejní orgán“) ze dne 14. 5. 2018, [číslo jednací] – [číslo] [rok] [číslo] (dále jen„ Usnesení“) bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle ust. § 221 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ TZ“). Proti Usnesení podala žalobkyně stížnost, kterou podrobně odůvodnila, přičemž se vyjádřila k celému průběhu skutkového děje, zcela odmítla, že by se dopustila jakéhokoliv trestného činu, a na tomto stanovisku setrvala v průběhu dalšího trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení však nadále pokračovaly v trestním stíhání žalobkyně a i přes opakované návrhy žalobkyně na zastavení trestního stíhání a i přes celou řadu listinných důkazů prokazujících pravdivost výpovědi žalobkyně. Návrh na zastavení trestního stíhání, učiněnému po skončení vyšetřování, nebylo vyhověno a v trestním řízení bylo pokračováno. Žalobkyně po celou dobu trestního řízení trvala na své nevině a odmítala, že by se dopustila jakéhokoliv trestného činu. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2019, sp.zn. 61 To 28/2019 (dále jen„ Rozsudek“) byla žalobkyně zproštěna obžaloby ve smyslu ust. § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ TŘ“), když Městský soud v Praze dospěl k závěru, že jednání žalobkyně není trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci ke dni 14. 2. 2019. Tímto pravomocným rozhodnutím bylo trestní stíhání žalobkyně definitivně zastaveno. Vedením trestního řízení vznikla na straně žalobkyně kromě majetkové újmy i nemajetková újma, která spočívá zejména v poškození dobrého jména a cti žalobkyně a psychické újmě žalobkyně. Žalobkyně od 9. 9. 2009 vykonávala funkci insolvenční správkyně pod [IČO], když za dobu téměř 10 let úspěšně skončila desítky insolvenčních řízení a v rámci výkonu své funkce insolvenční správkyně měla vždy pověst spolehlivého, zásadového a poctivého člověka. Tato dobrá pověst žalobkyně začala být napadána již v průběhu roku 2016, a to právě v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH 79 INS 1352/2014, tj. v záležitosti insolvence [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), kdy kvůli pochybení v rámci této insolvence byla žalobkyně následně trestně stíhána. Žalobkyně byla již před zahájením trestního řízení vystavena opakovaným útokům ze strany JUD. [anonymizována dvě slova] a následně Mgr. [anonymizována dvě slova], právních zástupců společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizováno]“). Tyto útoky se po zahájení trestního stíhání žadatelky ještě stupňovaly, včetně zveřejnění údajů o tom, že bylo na žalobkyni podáno trestní oznámení, byly zahájeny úkony trestního řízení a že je proti žalobkyni vedeno trestní stíhání. Veškeré tyto údaje jsou veřejně dostupné v insolvenčním rejstříku. V insolvenčním rejstříku jsou přitom veškerá výše uvedená podání zveřejněna„ navždy“ a bude možné tyto údaje dohledat i po dlouhých desetiletích, neboť i dávno skončená insolvenční řízení jsou nadále v evidenci insolvenčního rejstříku zveřejněna a je možné v nich kdykoliv dohledat výše uvedená podání, která uvádějí, že je žalobkyně trestně stíhána. Naproti tomu v insolvenčním rejstříku úpadce [anonymizováno] není možné (a ani nebude možné) nikdy dohledat informaci, že trestní stíhání žalobkyně skončilo pravomocným zproštěním obžaloby. Kromě toho byly informace o trestním stíhání žalobkyně výslovně sděleny na Městský soud v Praze, Krajský soud v Praze, Krajský soud v Hradci Králové, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice, Krajský soud v Ústí nad Labem, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, když tato informace tedy vešla ve všeobecnou známost soudců a pracovníků příslušných soudních oddělení, se kterými se žalobkyně profesně stýkala a stýká při výkonu funkce insolvenčního správce. V důsledku zaslání informace týkající se trestního stíhání žalobkyně došlo rozhodnutím předsedy senátu [anonymizováno] INS Krajského soudu v Praze k odvolání žalobkyně z funkce insolvenční správkyně a ustanovení jejího zástupce po dobu trvání pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce. Konkrétně se tak stalo v řízeních sp. zn.: [anonymizována dvě slova] INS [číslo] / [rok] (usnesení č.d. B-15), [anonymizována dvě slova] INS [číslo] / [rok] (usnesení č.d. B-8) a [anonymizována dvě slova] INS [číslo] / [rok] (usnesení č.d. B-8). Všechna předmětná rozhodnutí byla k odvolání žalobkyně odvolacím soudem zrušena. Informace o zahájeném trestním stíhání žalobkyně byla jako důvod pozastavení jejího práva vykonávat funkci insolvenčního správce zveřejněna i v seznamu insolvenčních správců vedeným Ministerstvem spravedlnosti ČR a veřejně přístupném na serveru www.justice.cz. Takováto„ nálepka“ zejm. v rámci profesního kolektivitu, kde anonymita lidí prakticky neexistuje (insolvenčních správců je v ČR činných 471), dopadá na dobrou pověst a čest dotčené osoby se zvýšenou intenzitou. Kromě toho je intenzita tohoto zásahu umocněna tím, že žalobkyně byla nedůvodně obviněna z trestného činu spáchaného přímo při výkonu její profese, kdyby např. byla trestně stíhána pro dopravní nehodu, při které by došlo ke zranění dalších osob, tak by míra zásahu rozhodně nebyla taková, jako v případě, kdy je přímo napadena její profesní schopnost a čest. Navíc ostatní zpravidla již nezajímá skutečný stav věci, tedy např. že trestní řízení je vedeno nedůvodně, že dotčená osoba ve skutečnosti se žádného trestného činu nedopustila a že byla obvinění zproštěna; takovéto informace se mezi ostatními již příliš nešíří, neboť pro ně toto již není„ skandální zjištění“ jako prvotní informace, že„ insolvenční správkyně poškodila věřitele“,„ insolvenční správkyně měla podivné nestandardní vztahy s jednatelem úpadce a kvůli tomu od něj nevymáhala desítky milionů“ a„ teď kvůli tomu stojí před soudem“. Kromě toho je zcela obvyklou reakce lidí podle úsloví„ Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“ a tudíž prostor pro spekulace, jak to vlastně ve skutečnosti bylo, bude vždy dán a není v možnostech žalobkyně, aby individuálně všem vysvětlila, že se žádného trestného činu nedopustila. Žalobkyně se tak v rámci výkonu funkce insolvenční správkyně v souvislosti s trestním řízením opakovaně setkala s dotazy ohledně toho, zda se trestného činu dopustila, resp. i ze strany dlužníků – právních laiků – fyzických osob byla v souvislosti s touto informací dotazována na vyhlídky své budoucnosti a na dotazy směřující k plnění jejich povinností vůči žalobkyni s ohledem na„ tuto situaci“. Trestní řízení tak negativně zasáhlo do dobrého jména a cti žalobkyně. (Žalobkyně proto uplatňuje nárok na nemajetkovou újmu, která jí vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání, a to ve výši 100 000 Kč, když s ohledem na rozsah informace o trestním stíhání žalobkyně v profesních kruzích došlo ke značnému poškození jejího dobré jména a samotné konstatování porušení práva se v žádném případě nejeví jako dostačující. Navíc tento zásah do cti a dobrého jména žalobkyně bude mít trvající ráz, neboť shora uvedené informace o trestním stíhání žalobkyně budou navždy dostupné v insolvenčním rejstříku týkajícím se úpadce [anonymizováno]. I z tohoto důvodu je požadovaná částka za nemajetkovou újmu vyšší, než je obvyklé, neboť zohledňuje právě skutečnost, že není možné tento zásah ukončit. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává. Uvedla, že činí nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 24. 6. 2019 uplatnila z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve výši celkem 129 502,46 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 29 502,46 Kč a v přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. a přiznala žalobkyni náhradu škody ve výši 27 324,46 Kč a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 22 500 Kč. K uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu zastává žalovaná názor, že dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřené zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a o k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Lze mít za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou. V rámci