31 C 137/2019-113 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne 24. 10. 2019 se žalobce domáhal, aby soud rozhodl, že nález finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 27. 5. 2019 potvrzený rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 16. 7. 2019 se nahrazuje tak, že zní, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 46 503 Kč spolu s příslušenstvím a in eventum, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku odpovídající řádně vypočtenému odkupnému spolu s příslušenstvím. V žalobě žalobce uvedl, že byl dotčen na svých právech nálezem finančního arbitra ze dne 2. 8. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] 2018, potvrzeného rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] 2018 ze dne 12. 9. 2019, které mu bylo doručeno dne 13. 9. 2019. Žalobce se návrhem k finančnímu arbitrovi ze dne 17. 7. 2018 domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 46 503 Kč se zákonným příslušenstvím z důvodu neplatnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 18. 8. 2010. V případě, že finanční arbitr neshledá pojistnou smlouvu absolutně neplatnou, navrhl žalobce in eventum, aby finanční arbitr uložil instituci povinnost zaplatit navrhovateli řádně vypočtené odkupné spolu se zákonným příslušenstvím. Žalobce uvedl, že nález finančního arbitra potvrzený rozhodnutím o námitkách je zatížen následujícími vadami: finanční arbitr zamítl námitky žalobce v rozporu s § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi; finanční arbitr nesprávně rozhodl o zastavení řízení v části sjednaného připojištění; finanční arbitr zastavil řízení v části úrazového pojištění, ačkoliv měl rozhodovat o pojistné smlouvě jako celku; finanční arbitr se s odkazem na procesní ekonomii řízení odmítl zabývat materiální stránkou nároku žalobce; finanční arbitr neposoudil nárok žalobce z hlediska nároku na dlužné plnění, přestože žalobce svůj nárok uplatnil dříve než před uplynutím tří let od ukončení pojistné smlouvy, resp. od vyplacení odkupného. Žalobce uvedl, že finanční arbitr je dle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi oprávněn rozhodnutím o námitkách nález potvrdit nebo změnit, přičemž není oprávněn zamítat námitky účastníka řízení, jak tomu učinil v rozhodnutí o námitkách. Výrok finančního arbitra v rozhodnutí o námitkách je proto nezákonný. Žalobce nesouhlasí se zastavením řízení v části pojištění zproštění od placení pojistného, neboť předmětem řízení je neplatnost pojistné smlouvy, nikoliv nárok z doplňkového pojištění. Pro posouzení platnosti pojistné smlouvy tak není důvodné, z pojistné smlouvy oddělovat jakákoliv její jednotlivá ujednání. Žalobce k tomu uvedl, že pojistné podmínky jednoznačně formulují sjednaná doplňková pojištění jako závislá na základním pojištění, tudíž neoddělitelná. Žalobce dále uvedl, že finanční arbitr se odmítl zabývat meritem věci, když konstatoval promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení a práva na náhradu škody v subjektivní promlčecí době, a to v lednu 2018. Žalobce rekapituluje, že pojištění zaniklo 22. 1. 2016 bez výplaty odkupného. Žalobce s promlčením svých nároků v subjektivní promlčecí době nesouhlasí, kdy tvrdí, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce měl při zániku pojištění skutečnou vědomost o protiprávním jednání žalované, resp. o důvodech neplatnosti pojistné smlouvy. Žalobce uvedl, že skutečnost, že mu nebylo vyplaceno žádné odkupné, zcela legitimně přičítal nesprávně zvolené investiční strategii. Žalobce zdůraznil, že pojistná smlouva je smlouvou o investičním životním pojištění a je pro ni typické, že část pojistného určená pojistníkem je investována do fondů, kdy pojistitel jakkoliv negarantuje výnos fondu, který může být i záporný, tudíž výši pojistného plnění při dožití a též při smrti není možné předem stanovit. Stejně tak není možné předem stanovit výši odkupného při předčasném ukončení Pojistné smlouvy. Žalobce tedy při domnělém zániku pojištění nemohl mít a neměl reálnou představu o tom, zda mu náleží nějaké odkupné a v jaké výši. Rovněž nemohl vědět a nevěděl, zda rozdíl mezi zaplaceným pojistným a odkupným je dán záporným výnosem investice, či jinou okolností. Výpočet odkupného není dle článku 1 bod 8. 3. DPP jakkoliv vázán na zaplacené pojistné, ale na pojistně matematické zásady k datu zániku pojištění. Žalobce tedy nemohl usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení či na vznik škody z pouhého matematického rozdílu zaplaceného pojistného a provedeného mimořádného výběru. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce měl v okamžiku domnělého zániku pojištění jakékoliv indicie o tom, že rozdíl mezi zaplaceným pojistným a odkupným byl způsoben porušením právní povinnosti žalované a že majetková ztráta je škodou ve smyslu 415 obč. zák. a násl. vzniklou protiprávním jednáním žalované. Vzhledem k tomu, že finanční arbitr shledal nárok žalobce za promlčený, nezabýval se nárokem žalobce na zaplacení pohledávky. Žalobce uvedl, že tím, že finanční arbitr ctil zásadu procesní ekonomie a zabýval se nejprve námitkou promlčení, odepřel mu právo na spravedlivý proces. Finančnímu arbitrovi musí být zcela zřejmé, že pojistná smlouva je neplatná ze stejných důvodů, které konstatoval ve vztahu k jiným pojistným smlouvám žalované. Ve vztahu k neplatnosti pojistné smlouvy odkázal žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13. 2. 2019. Dále uvedl, že v průběhu řízení bylo zjištěno, že žalobce byl seznámen se všeobecnými a doplňkovými pojistnými podmínkami, které obdržel při uzavření pojistné smlouvy. Doplňkové pojistné podmínky však v ujednáních o nákladech, poplatcích spojených s pojistnou smlouvou a o rizikovém pojistném obsahují odkaz na pojistně technické zásady žalované a na dokument„ Přehled poplatků“, které měly kromě rizikového pojistného definovat i počáteční a správní náklady, poplatek za správu portfolia včetně administrativního poplatku a poplatku za evidenci podílových jednotek. Pojistné podmínky včleněné do Pojistné smlouvy tak odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání, přičemž, jak uvádí judikatura pro inkorporaci další úrovně smluvních podmínek, musí být dodrženy stejné podmínky, jaké jsou stanoveny pro úroveň první. V projednávaném řízení žalovaná neprokázala, že žalobce s pojistně technickými zásadami a s přehledem poplatků před uzavřením pojistné smlouvy seznámila. Z toho pak vyplývá, že pojistná smlouva je neplatná z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění. Tvorba kapitálové hodnoty pojištění je upravena v bodu 2. 5. doplňkových pojistných podmínek a její výši dle tohoto ujednání ovlivňují mj. počáteční a správní náklady, poplatky a rizikové pojistné za základní pojištění. Je proto zřejmé, že bez znalosti hodnoty kterékoliv uvedené položky ovlivňující kapitálovou hodnotu není možné řádně určit rozsah pojistného plnění z pojištění. Dále žalobce uvedl, že smlouva je absolutně neplatná i s ohledem na nesjednání rizikového pojistného. V případě, že rizikové pojistné v pojistné smlouvě sjednáno není, nemůže se jednat o pojistnou smlouvu, neboť by to znamenalo, že žalovaná žádné pojistné riziko nepřevzala a nebyl naplněn základní účel pojištění. Dále žalobce uvedl, že smlouva neobsahovala konkrétní výši počátečních a správních nákladů a rizikového pojistného, či způsob jejich sjednání, avšak instituce po celou dobu trvání pojištění kapitálovou hodnotu pojištění o tyto nesjednané položky snižovala. Finanční arbitr se s tímto prokázaným rozporem v [příjmení] nevypořádal. Pojistná smlouva byla prezentována jako spořící produkt (mj. i v rámci kampaně„ Takové lepší spoření“). Toto prokazuje nekalosoutěžní praktiky žalované, když jen z těchto článků je zřejmé, že žalovaná spotřebitelům plošně sdělovala o tomto finančním produktu zavádějící údaje a ovlivňovala tak jejich obecný náhled na životní pojištění a jejich ochotu takové pojištění uzavírat. Žalobce poukazuje na skutečnost, že ČNB, jako dozorový orgán v oblasti pojišťovnictví, ve své rozhodovací praxi dovodil, že nabízení životního pojištění jako spoření je považováno za nekalou obchodní praktiku dle zákona o ochraně spotřebitele, a tudíž v rozporu s § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele (viz např. rozhodnutí ČNB 2015 [číslo] ze dne 2. 11. 2015). Dále žalobce nebyl seznámen s nákladovou strukturou pojištění. Žalobce uvedl, že žalovaná se na jeho úkor bezdůvodně obohatila, neboť v řízení byl prokázán rozpor obsahu písemné pojistné smlouvy s vůlí žalované, která pojistnou smlouvu uzavírala již s předchozím úmyslem účtovat náklady, poplatky a rizikové pojistné, ačkoliv tyto náklady nebyly v pojistné smlouvě konkretizovány. To znamená, že žalovaná nikdy nezamýšlela poskytnout žalobci plnění v rozsahu sjednaném v pojistné smlouvě. S ohledem na svoji povinnost jednat s odbornou péčí si musela být zároveň vědoma, že přijímáním plnění od žalobce se bezdůvodně obohacuje. Závěrem žalobce uvedl, že námitku promlčení považuje za námitku v rozporu s dobrými mravy. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne 20. 3. 2020 a uvedla, že nárok v žalobě uvedený neuznává. Uvedla, že pojistná smlouva byla uzavřena dne 18